"Jak umírala 30. brigáda"

20. 8. 2014

Igor (jméno je změněno) byl povolán v Berdičevu v březnu. "Na deset dnů, na přecvičení", vysvětlila berdičevská vojenská správa. Z Berdičeva ho poslali do Novogradu, ke 30. brigádě. Tam se zabýval střeleckou přípravou - 12 nábojů na den, a tak po dva týdny. Potom proběhlo cvičení společně s 26. brigádou, a pak do války. Úkolem jednotky, u které Igor sloužil, bylo doprovázet vojenské kolony bojového zásobování. Dostávali se pod palbu, ale Bůh byl milosrdný a bojovou cestu vojáků značily pouze vyhořelé náklaďáky. Na konci června celou brigádu shromáždili a odeslali do vsi Solněčnoje v Doněcké oblasti. Tam provedli opravy, natankovali, doplnili munici a odjeli do vesnice Stěpanovka v Doněcké oblasti. Stěpanovka už byla osvobozena, ale teroristé ji ostřelovali z minometů. První den brigáda kvůli minometné palbě ztratila tři lidi. Ubytovali se v suterénech a ve sklepích a začala jim služba. Mezi úkoly vojáků patřilo hlídkování, ochrana blokpostů, vyčišťování obsazených sídlišť.

Události z 12. srpna Igor do smrti nezapomene. Vybavuje si rozhovor dvou dělostřelců z baterie samohybných houfnic ráno několik hodin před katastrofou: "Koljo, je to v nějak v ... . Střílíme a neměníme pozice, zasáhnou nás." "Jdi to říct veliteli, už to promyslel a dostal od velení hodinky. Řekli nám, abychom zůstali zde," odpověděl kolega. Na vojně jsou všechna pravidla psána krví zemřelých. A pokud rozkazy pravidla porušují, vojenská intuice začíná pracovat a očekává nějakou špatnost. Igor "měl štěstí", jestli se to tak dá říci. Jeho a ještě dva vyslali večer na průzkum, aby zjistili složení a rozmístění palebných prostředků a nahromadění živé síly protivníka.

Chlapi se vzdálili od svých na tři-čtyři kilometry a objevili stojící tankovou kolonu v počtu 18 tanků T-90! Pokus spojit se s velením je jen tak tak nestál život - kolem průzkumníků ležících v trávě projely tři tanky bojového zajištění. Blížící se tank je div nerozjel - "bylo možno si na něj sáhnout". Poté co tanky přijely ke koloně a zastavily se, průzkumníci se spojili s velením a po lokalizaci tankového uskupení žádali o dělostřeleckou palbu. Tanky stály kolem hodiny, ale palba nikde. Navíc k tankům přijela pěchota na Kamazech a vojska se začala rozptylovat. Tanky i pěchota začaly obkličovat vesnici - průzkumníci se ještě jednou spojili s velením a informovali o situaci - 30 Kamazů s lidmi a 21 tanků T-90. Tentokrát velení reagovalo (to Igor zjistil až později od vojáků, kteří zůstali naživu) - ujelo z ještě neobklíčené Stěpanovky a zanechalo tam jednoho štábního důstojníka v hodnosti podplukovníka.

Kolem desáté večer začala katastrofa. Vesnici a rozmístěná vojska zasáhla raketová smršť. Více jak dvě hodiny Grady přerývaly pozice 30. brigády a potom se do čištění vesnice pustily tanky a pěchota. Igor si myslí, že to byla ruská vojska - teroristé nemají tanky T-90. Začal ústup ukrajinských jednotek, přesněji toho, co z nich zbylo... Naši ustupovali směrem na Savur-Mohylu.

Tak se tři průzkumníci ocitli v týlu separatistů. Průzkumníci do rána leželi v poli a pozorovali projíždějící zásobovací kolony nepřítele. Celou noc se pokoušeli spojit s velením, aby zjistili, co mají v této situaci dělat. Ale rádio mlčelo. Ráno se spojení podařilo navázat a dostali rozkaz vydat se do obce Solněčnoje. Šli po polní cestě. Tak narazili na UAZ separatistů se třemi bojovníky. Během napadení "střílíme pouze na skla a dveře", ukořistili dopravní prostředek a dorazili téměř až do místa určení - separatisté je uviděli a začali pálit z minometu. Auto opustili a pokračovali podrostem...

V obci je čekal šok. Během útoku separatistů a ruských vojsk bylo zcela zničeno 18 tanků brigády, zcela zničena baterie samohybných houfnic a další obrněná technika. Veškerou bojovou technikou brigády se ukázaly být dva tanky, prostřelené, ale zázrakem pojízdné, a bojové vozidlo pěchoty. Lidí zemřelo velmi mnoho, ale kolik přesně, to tehdy ještě nevěděli. Ale velení na vojáky nezapomnělo a dalo jim rozkaz zbytky vojsk vyvést na Savur-Mohylu. Tam se odehrála druhá část tragédie... Vzpomínat na ni už Igor nemá sílu. Potom zbylí živí dostali rozkaz odjet na základnu v Novohradu, "aby sečetli a sestavili soupis přeživších". Sečetli. Z 4 500 vojáků a důstojníků se v Novohradu-Volynském ukázalo být 83, ještě kolem 500 v různých místech na Ukrajině, v zásadě opraváři, medici, odstřelovači... Kde jsou ostatní budou vyjasňovat otcové velitelé.

Dnes je Igor v Berdičevu. Bez peněz, ale živý. Co bude dál, neví. Pustili je domů a řekli, že v nejbližší době rozhodnou, co s nimi dál udělají... O osudu "ztracených" téměř čtyř tisíc vojáků a důstojníků 30. brigády zatím není nic známo.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

Vytisknout