Zavraždění amerického novináře je důsledkem postupného kolapsu západních médií

22. 8. 2014

Spojené státy a Velká Británie jsou šokovány zavražděním amerického novináře Jamese Foleyho zřejmě britským aktivistou hnutí Islámský stát. V důsledku hlubinných a nevratných změn v sektoru sdělovacích prostředků však postupně dochází k jejich slábnutí a kolapsu. Už většinou nehrají roli hlídacích psů demokracie a mladí novináři už skoro vůbec nemají šanci získat trvalé novinářské místo. Nejvýznamnější odhalení přinášejí novináři, pracující na volné noze, kteří za objevnou zprávu na titulní stránce dostávají zaplaceno jen pár jednorázových korun. Martin Chulov v deníku Guardian upozorňuje, že zavraždění amerického novináře Jamese Foleyho bylo přímo důsledkem této situace:

Už více než tři roky většina z toho, co svět viděl, četl a dověděl se o Blízkém východě, pochází od nejmladších novinářů. Nejsou to novináři v pravém slova smyslu - málokteří z nich mají plnou podporu etablovaných médií. Skoro žádný z nich nebyl vyslán do regionu s řádným rozpočtem, podporou, či s aspoň základním výcvikem.

Od Tuniska až po Sýrii informují novináři a fotografové na volné noze, co se tam v posledních letech děje s rozhodností, jíž se stará média málokdy dokázala vyrovnat, ani v oné blažené minulosti, kdy si mohly mediální organizace dovolit udržovat po celém světě novinářské kanceláře.

Libye se stala magnetem pro mnoho novinářů na volné noze, když tam v únoru 2011 vypuklo povstání. Často tam bývalo více novinářů na volné noze než vzbouřenců proti Gaddáfímu na frontě. Mezi nimi byl i James Foley. Byl tam v roce 2011 spolu s dvěma dalšími novináři na volné noze zajat a zadržován 44 dní.

Snižující se rozpočty mediálních organizací na Západě znamenaly, že Libye byla pro západní média trh, na němž rozhodoval kupec. Mnoho novinářů na volné noze pracovalo bez pojištění, bez nároku na diety, dokonce ani často neměli peníze na letenku zpět.

Mnoho novinářů na volné noze se snažilo chránit tím, že se navzájem spojovali.

Po pádu Tripolisu se zájem západních médií přesunul do Sýrie. Mnoho z těch novinářů na volné noze, kteří začali psát o Libyi, se nyní přesunulo k sektářskému vraždění v syrských městech Aleppo, Idlib, Homs a Hama.

Avšak skutečnost, že válka v Sýrii byla daleko důležitější, neznamenala, že novinářskou práci odtamtud začala západní média financovat jinak. Foley byl opět i tam v popředí, spolu s fotografem Manu Brabo, který byl zatčen s ním v Libyii a získal za svu práci v Sýrii Pullitzerovu cenu.

Avšak novináři na volné noze v Sýrii neměli vůbec žádnou pomoc od médií, pro něž pracovali, pro činnost v stále více nebezpečném prostředí. Od léta 2012 do poloviny roku 2013 bylo riziko práce v Sýrii tak velké, že překonalo jakoukoliv pravděpodobnost důležité novinářské práce.

Foleyho zajal v listopadu 2012 místní válečný magnát, který se později přidal k Islámskému stát a svého zajatce vzal s sebou.

Během roku, který následoval, bylo v Sýrii zajato nejméně dalších 11 novinářů, včetně regulérních zaměstnanců západních médií. Avšak západní média pořád vyžadovala práci novinářů na volné noze a odmítala jim poskytnout i jen základní pojištění.

Západní média se tak odřízla od povinnosti mít za své novináře odpovědnost. Rozhlasové stanice, televizní sítě a tiskové orgány dál používají práce novinářů na volné noze, kteří často pracují bez základní podpory a ochrany.

Rozklad společností na Blízkém východě je snad nejdůležitější vývoj naší doby. Je to stejně tak důležité jako ukončení studené války před čtvrt století. Příliš mnoho západních médií o tomto vývoji informuje prostřednictvím vykořisťování svých novinářů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Sdělovací prostředky
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.8. 2014