Afrika v srdci Evropy

22. 7. 2014 / Zdeňka Petáková

V letošním létě, které je horké nejen teplotami, ale i nebývale dlouhou řadou násilných aktů, je člověk vděčný za jakýkoli náznak dobré vůle a tedy i naděje. Jeden z výsledků takové dobré vůle máme možnost pozorovat nebo i na vlastní kůži zažít v Zoologické zahradě ve Dvoře Králové, jejíž důvtipný slogan tvoří název článku.

Přes kulturní most mezi Evropou a Afrikou, který je ve Dvoře Králové po desetiletí budován, letos v létě přešla i zimbabwská kamenosochařka Maudy Muhoni. Ta tvoří své sochy obvykle ve vesnici Tengenenge, ležící v buši daleko od místních center. O letošních prázdninách je možné se k ní připojit a absolvovat její sochařský workshop, organizovaný přímo v prostoru ZOO Dvůr Králové.

Kamenosochařské řemeslo se v zimbabwském Tengenenge vyvinulo jako reakce na embargo v padesátých letech dvacátého století, kdy místní ztratili práci na farmě. Ten, kdo měl tehdy nápad začít se sochařinou, jihoafričan Tom Blomefield, nedávno napsal o svém životě vzpomínkovou knihu, ve které líčí celý příběh. Postupem času se řemeslem začalo zabývat mnoho místních, jeden se učil od druhého a tak to zůstalo dodnes.

V Tengenenge nyní vyrůstá už čtvrtá a pátá generace sochařů. Někteří z nich nepochybně dosáhnou takového věhlasu jako v současné době nejznámější a nejúspěšnější sochař Zimbabwe, Dominic Benhura. O zájmu galeristů, kunsthistoriků a sběratelů vypovídá řada výstav v USA i Evropě. Ty stabilně potvrzují, že tengenengské kamenosochařské dění se řadí ke kulturněhistorickým fenoménům světového významu. U nás právě probíhají výstavy soch z Tengenenge v Kutné Hoře a Dvoře Králové.

Tengenengské sochařství je unikátní nejen dlouhou tradicí, ale i technologickým postupem. Sochy se totiž vytvářejí zcela ručně, bez použití elektrických obráběcích nástrojů. Což je v soudobé sochařské tvorbě výjimečné.

A tento ruční způsob vytváření soch nám tedy přijela Maudy Muhoni ukázat. Vybíráme si kámen, postupně se seznamujeme se způsobem použití jednotlivých nástrojů. Hrubé tvary soch vyvstávají poměrně rychle, protože pracujeme s měkkým kamenem. Jde o serpentinit z Čech, podobný tomu, který se používá v Tengenege. Finální povrchové úpravy patří druhému dni workshopu. Rašple, pilník, řada smirkových papírů o vyšší a vyšší jemnosti. Nakonec se kámen přenese do ohniště a patřičně nahřátý se natírá voskem. Teprve teď začínáme žasnout nad barevnou krásou původně šedého "obyčejného" kamene.

Jak si asi dovedeme představit, v Zimababwe, které leží na úplně spodních příčkách v HDP, vypadá život velmi odlišně od toho našeho. Proto jsem byla zvědavá nejen na to, jak udělat sochu, ale i na všechno ostatní.

"Kromě sochařiny se tři dny v týdnu starám o místní jako dobrovolná zdravotnice," vypráví nám o přestávce Maudy. "Pracuji i jako porodní bába, což je v těchto oblastech s AIDS obzvlášť náročné. Dostala jsem jízdní kolo, odebírám vzorky krve a vozím je do nemocnice, dohlížím na pacienty, aby brali správně léky. Ale lidé jsou všichni stejní, je to jen barva kůže, co vypadá odlišně, věř mi," předává Maudi své konečné poselství.

A já vidím, že Klub přátel Tengenene, který založila afrikanistka Marie Imbrová, a Ateliér Africké sochy manželů Homolkových, organizující návštěvu Maudy Muhoni v České republice, odvádí dobrou práci.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 22.7. 2014