"Veselovský: Tak ještě jinak...

Rittig: mhm...

Veselovský: Kdybych... co bych od vás měl chtít, abyste mi dokázal poradit, a teď ne jako Martin Veselovský...

Rittig: mhm...

Veselovský: ale třeba jako... vysoký politik nějaké politické strany... a bylo by to například před sjezdem té strany... a chtěl bych být místopředsedou té strany... jste ten správný člověk, za kterým bych měl jít?

Rittig: Tak toto jste mi dal poprvé položil konkrétní otázku... a na tu jsem vám možná schopen konkrétně odpovědět. Když se mě zeptáte... jestli můžete tu otázku ještě zopakovat... jak by to bylo před sjezdem strany jste říkal...?

Veselovský: Politická strana...

Rittig: Ano.

Veselovský: Jsem její relativně vysoký politik...

Rittig: Ano.

Veselovský: Chci na tom sjezdu, který bude zanedlouho, být místopředsedou...

Rittig: Ano.

Veselovský: To znamená v nejužším vedení strany... tak se ptám, jestli vy jste ten správný člověk, za kterým jít, aby mi s tím pomohl.

Rittig: Já si myslím, že částečně můžu odpovědět, jaká je nálada na jeho jméno... a na jeho přijetí... u voličstva... v určitém regionu, který třeba znám... budem třeba říkat střední Čechy... a říká a ptá se mě, jestli mi můžu poradit, jaká je nálada a jak politici nebo ty voliči cítí toho svého lídra... a jak co by pro to měl udělat, aby cítil, aby ho cítili lépe... tak si myslím, že jsem mu schopen poradit a říct mu pravdivou situaci, jak to s jeho ambicemi vypadá... to jsem mu schopen říct.

Veselovský: Kdybych byl sociální demokrat, tak to umíte?

Rittig: Já si myslím, že i kdybyste byl sociální demokrat, tak vám to poradím... a zjistím tu situaci pro vás... a budu vědět, jestli jste ten správný člověk, kterýmu ty lidi dají hlasy."

ZDE

Ivo Rittig (* 3. ledna 1963) je pražský "politický podnikatel" a "monacký rentiér" vyšetřovaný kvůli machinacím se stamilionovými veřejnými zakázkami považovaný za "vlivného zákulisního hráče ODS" či kmotra. Bývalý vekslák, jenž oficiálně zbohatl na obchodech s módou, měl dle médií prostřednictvím rozsáhlé klientelistické sítě významným způsobem ovlivňovat českou celostátní i komunální politiku. S jeho jménem jsou zmiňovány mnohé korupční skandály, např. podezřelé zakázky pražského dopravního podniku a obchody s fotovoltaickými parky.

Po základní škole nastoupil na učiliště, kde se učil v oboru prodavač a lahůdkář. Na praxi docházel do lahůdkářství U Paukertů, což bylo považováno za prominentní místo. "A právě tam podle pamětníků poznal, že všichni kšeftují -- od vedoucích samoobsluh, zelinářů či šéfů masny až po vysoké komunistické funkcionáře. Rittigovi se to zalíbilo, přidal se a mohl šplhat nahoru." Po vyučení nastoupil v červnu 1981 jako prodavač do státního podniku Potraviny Praha, pracoval v samoobsluze na rohu Štěpánské a Žitné na Praze 1. V prodejně se mu dařilo, během pouhých dvou let se stal vedoucím. "Říkalo se, že je nejmladším vedoucím pražských prodejen. Jeho kariérní postup byl neobvyklý. Těžko říct, kdo ho tlačil, vždyť ani nebyl členem komunistické strany," vzpomínal jeho tehdejší známý z potravinářské branže. Rittig se tehdy choval jako "čistokrevný spekulant" a velmi dobře se znal s tehdejší komunitou veksláků. Přes své známé měl v Tuzexu nakupovat alkohol a další zboží a pak ho podpultově s velkým ziskem prodávat ve svém obchodě. Pro své "dobré zákazníky" byl schopen dodávat i luxusní a obtížně dostupné zboží jako ruský kaviár či vodku. Podle jeho bývalých kolegů si tehdy z pokladen v obchodě často bral peníze. Když se na jeho obchod chystala v září 1984 velká inventura, dostal echo dopředu a včas zakryl schodek asi 100 tisíc korun tak, že si půjčil peníze od známých a navozil na místo zboží z jiných provozoven. "Zároveň použil i lest: prázdné kartony od kávy a alkoholického likéru zvaného Myslivec vystlal papírem a dalšími předměty přesně do požadované váhy."

Podle listu IHNED.cz, jenž cituje soudní rozhodnutí z let 1987 a 1988 získaná na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, Rittig od podzimu 1983 až do zatčení v červnu 1985 spolu se svým zástupcem postupně rozkrádali svěřenou prodejnu potravin, především si brali peníze z tržeb, což zejména Rittig dle své argumentace u soudu "bral jako normální věc". "...Krácení tržeb se v jeho (Rittigově) praxi stalo ve skutečnosti součástí jeho pracovního stylu," cituje IHNED.cz rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky z 8. června 1988. Celkové manko prodejny mělo činit 766 tisíc korun, což byla na tehdejší poměry obrovská částka. Nakonec byl Rittig potrestán devíti lety odnětí svobody poté, co byl jeho čin překvalifikován z původního rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Z devíti let strávil ve vězení polovinu, zejména proto, že ještě před pravomocným rozsudkem strávil tři roky ve vazbě. Začátkem roku 1990 se dostal na svobodu po Havlově amnestii.

Co dělal Rittig po návratu z vězení na začátku devadesátých let není veřejně známo, podle jeho známých (jak uvedeno v IHNED.cz) patrně kšeftoval se zahraničním a tudíž v tehdejším Československu ceněným zbožím (kosmetika, výpočetní technika, elektronika). S bývalou tlumočnicí Lenkou Vejvalkovou založil společnost Prospekta Moda, jež prodávala luxusní zboží (např. značku Versace) v centru Prahy a na ruzyňském letišti. Toto podnikání bylo značně výnosné a umožnilo Rittigovi jednak sponzorovat hokejový klub Prospekta Praha, tak i organizovat utkání v boxu, pozvat do Prahy několik hvězd bojových sportů a známých herců a zejména přes podobné společenské akce získat přístup "do nejvyšších pater byznysu a politiky". Kromě toho Rittig figuruje v několika dalších společnostech, jejichž byznys dle IHNED.cz již tak průhledný není.

Při policejní razii 13. června 2013 prohledala policie jeho kancelář u Prašné brány a jeho vilu na Vinohradech. Sám Rittig byl v tu dobu Monaku. Spekuluje se o tom, že dostal o zatýkání předem zprávu a utekl před ním. Dne 13. února 2014 byl při policejní razii zatčen a obviněn, podle státní zástupkyně by mělo jít o trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti související s pražským dopravním podnikem.