5. 7. 2014 / Erik Odvářka
Nedávné podepsání asociační dohody mezi Ukrajinou a EU se neslo ze strany prezidenta Porošenka ve znamení očekávaných hlubokých reforem a transformace ukrajinské ekonomiky. Ponechme stranou minulá účinkování Porošenka jako ministra zahraničí za Juščenka a následně ministra ekonomického rozvoje za Janukoviče, kdy měl nepochybně široké spektrum příležitostí prokázat své reformátorské sklony. Pravděpodobné zrušení dohody o volném obchodu mezi Ruskou federací a Ukrajinou, proklamované ruskými politiky stejně jako představiteli ruského federálního celního úřadu, může společně s podkopáním vojensko-technické spolupráce fatálně ohrozit stabilitu ukrajinské ekonomiky na mikro i makroekonomické úrovni.
Pravděpodobnost imploze ukrajinské ekonomiky zvyšuje vedle vývoje zahraničního obchodu i druhotná platební neschopnost podniků i občanů vyvíjející se dle teorie uváznutí. Finanční asistence kyjevskému režimu ze strany MMF je navíc pohlcována udržováním elementárního chodu ukrajinských vládních organizací namísto provádění nezbytných reforem. Nemluvě o financování ozbrojené kampaně na jihovýchodě Ukrajiny v režii armády, nedávno zformované Národní gardy a kontrarozvědky SBU. Ekonomické kartě je tudíž přikládán značný význam v kremelském kruhu siloviků ve smyslu podkopání ukrajinských vojenských aktivit, např. dle vyjádření respektovaného bývalého předsedy vlády RF Jevgenije Primakova na kanálu Rossija 24. Nahlédněme proto na sektory ukrajinské ekonomiky, které budou postiženy nejdrastičtěji přerušením spolupráce ve zbrojním průmyslu s Ruskou federací i předpokládanými celními bariérami vztyčenými Ruskem za účelem ochrany vlastního průmyslu.
Ukrajina jako nástupnický stát SSSR dostala do vínku výhodnou kombinaci silné surovinové základny, mimořádně úrodné orné půdy a zároveň široké průmyslové základny schopné pokrýt vnitrozemské potřeby i exportovat v oborech jako metalurgie, strojírenství, loďařství, zbrojní výroba či dokonce letecká a raketová výroba. Vedle výroby komponent navázaných ve výrobním cyklu na kompletaci celků v RF disponovala Ukrajina i koncovými dodavateli. Za zmínku ve vztahu k zmiňovaným průmyslovým oborům stojí loděnice v Nikolajevu, kde byla konstruována těžká hladinová plavidla včetně letadlových lodí, či kyjevský Antonov, známý výrobou inovativních transportních letounů. Divoký kapitalismus oligarchického střihu spolu s chronickým podinvestováním výrobních kombinátů se během posledních dvou dekád podepsal na ukrajinském průmyslu pravděpodobně hlouběji než 90. léta na českém. Avšak knock-out se teprve na tvář Ukrajiny chystá dopadnout. Ruský ministr průmyslu a obchodu odhadl rozsah zakázek ukrajinského průmyslu v RF na 15mld USD, což představuje více než 8% HDP vůči předkrizové hladině v r. 2013. Není nutno zdůrazňovat, že agregovaný dopad na ukrajinské hospodářství bude znatelně tvrdší, jelikož za běžný multiplikátor ve smyslu navázaných dodávek a služeb generovaných příjmy v průmyslu se považuje trojnásobek. I když opomeneme samotný objem zakázek v RF, je vhodné zmínit strukturu obchodovaných komodit. Zatímco do EU exportuje Ukrajina především železo a ostatní metalurgické produkty, těžařské produkty a výrobky agrárního sektoru, do Ruska naopak směřuje většinou výroba s vysokou přidanou hodnotou. Připomeňme si v této souvislosti konkrétní příklady ukrajinských podniků, které jsou navázány zakázkově na RF.
Špičku ukrajinského technologického průmyslu představuje konstrukční kancelář Južnoje v Dněpropetrovsku. Vedle satelitů a bezpočtu kosmických nosičů zkonstruovala i balistické rakety R-36 Vojevoda, toho času nejobávanější v sovětském arsenálu. Odstřihnutí Južnoje byť od kontraktů na údržbu současných systémů RF představuje pro Moskvu prioritu. Navíc samotní představitelé Južnoje přiznávají, že údržba současných systémů armády RF je uskutečnitelná v režii výlučně ruských dodavatelů. Konverze závodu na produkci zemědělských strojů a trolejbusů probíhá podobně úspěšně jako svého času v Pováží na Slovensku.
Asi není nutné představovat světoznámého výrobce transportních letounů Antonov, které tvořily kostru dopravního letectva zemí Varšavské smlouvy či obchodní flotily Aeroflotu. Moderní typy jako An-124 a An-225 představovaly v době vzniku v 80. letech absolutní špičku ve svých segmentech. Po hubených dvou dekádách se na horizontu pro Antonova rýsovala renesance v podobě výroby regionálních An-148/158, obnovených dodávek An-124 pro VVS RF a v neposlední řadě prospekt zavedení výroby velice perspektivního An-70 ve spolupráci s RF. Jedinou konkurencí pro An-70 představuje Airbus A-400M, který představuje jinou cenovou kategorii přes v mnohém horší výkony. Reprezentanti Airbusu již diplomaticky naznačili Ukrajinským představitelů, že by bylo vhodné program An-70 utlumit.
Motor Sič v Záporoží je tradičním výrobcem dvouproudových i turbohřídelových motorů s donedávna vyjímečným postavením na ruském trhu. K výrobě turbohřídelových TV3-117 pro helikoptéry Mil a Kamov či dvouproudových D-18E pro An-124 se vázala exkluzivita. Avšak na nadcházející výpadky dodávek TV3-117 reagovali Rusové výstavbou nové linky v petrohradském závodě Klimov, který má nahradit dodávky z Motor Sič v horizontu roku 2015. O osudu Motor Sič asi není potřeba v souvislosti s výhledy Antonova a odstřihnutím od dodávek Milu spekulovat.
Přes hluboký úpadek nikolajevských loděnic se výrobce spalovacích turbín pro energetiku, plynárenství a lodní pohony Zora-Mašprojekt udržel nad vodou i díky dodávkám ruskému námořnictvu, např. nové třídě fregat 22350 Admirál Gorškov. Náhrada dodávek turbín z Nikolajeva představuje největší problém pro ruské plánovače, jelikož substituční výroba v NPO Saturn, mimochodem vrchního dodavatele dvouproudových motorů pro konstrukční kancelář Suchoj, nebude spuštěna ani během příštího roku.
Charkovský Turboatom působící v oblasti energetického strojírenství spoléhá z přibližně 50% svého obratu na dodávky ruským energetickým společnostem Rosatom a Rushydro. Jelikož se nedá očekávat, že by Siemens či Alstom dopustil Turboatomu přístup na evropské trhy, společnost čeká hluboký propad díky stavu domácí ekonomiky i poklesu exportních kontraktů.
Příklady pěti prémiových ukrajinských společností dokladují míru závislosti ukrajinského průmyslu na ruském trhu. Očekávané odepření přístupu na ruský trh bude pro ukrajinskou ekonomiku fatální nejen v samotném finančním vyjádření, avšak především v dopadech na strukturu výrobního sektoru. Dlužno dodat, že ztráta výzkumných, vývojových a výrobních kapacit v těchto technologicky náročných oborech představuje v drtivé většině případů proces ireversibilní.
Vytisknout12.7. 2014 / Štěpán Kotrba
rozhovor pro Parlamentní listy. Ptal se Jaroslav Polanský. Politický a mediální analytik Štěpán Kotrba v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz nepotěší ani proruské, ani proevropské Ukrajince: Putinovi prý vůbec nejde o úspěch východních separatistů...