Definice zrůdy

20. 6. 2014 / Marek Řezanka

Svět pana Mitlöhnera by řídili lékaři, kteří by rozhodli za ženu, že musí na potrat, pokud se jim nezdá, že její potomek bude dostatečně "normální".

Postoj pana Mitlöhnera již sice v médiích sklidil dostatečnou kritiku, stejně tak ale tento pán získal u části veřejnosti podporu.

Olej si většinou najde oheň, jehož plameny může přiživit, a nejinak je tomu v této kauze. Vždy se najdou ti, kteří budou hlásat, že je třeba oddělit "zrno od plev" a zbavit "společnost odpadu". A kdo má "ty zrůdy" živit? Není nad to, když se identifikuje viník, proti němuž je možné vytáhnout do boje a chtít "jeho otázku" vyřešit, nejlépe "s konečnou platností".

Všichni, jimž přijde stanovisko pana Mitlöhnera žádoucí, by si měli uvědomit, jak snadno se sami mohou stát zrůdou (stačí nějaká ta dopravní nehoda) či jak málo stačí -- a může se jim nějaká "zrůda" narodit. Stejně tak by měli popřemýšlet o "božství" a "neomylnosti" lékařů. Kolikrát se již stalo, že lékař ženu varoval, že je vysoká pravděpodobnost, že se jí narodí postižené dítě -- a ejhle, přišlo na svět bez jediného handicapu, doktorům navzdory?

"Takovéto úvahy jsou úvahy nacistického uvažování a z lékařů by se pak stali následovníci doktora Mengeleho," uvedl Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, ve svém stanovisku.

Kontroverznost Mitlöhnerova eugenistického přístupu vyhřezne ve své nahotě tehdy, zamyslíme-li se nad tím, jak vlastně "zrůdnost" definovat. Pro někoho může být zrůdou člověk, který nebude mít některou z končetin či ji nebude mít dostatečně vyvinutou. Pro jiné to budou lidé hluší, slepí, němí, lidé s vyrážkami, liliputi, atd. Zrůdnost by se potom poměřovala kily a centimetry či zachováním základních smyslů.

Jenže kromě fyzických handicapů existuje celá škála psychických onemocnění -- a ta se často rozvinou až ve vyšším věku. Za zrůdu lze dozajista považovat masové a sériové vrahy. Norský fanatik, který postřílel desítky mladých lidí, neměl na první pohled žádnou "vadu na kráse". Stejně tak Rodger Elliot vypadal jako představitel "žádoucí populace".

Dostane se do definice zrůdnosti tvrdý asociální přístup k lidem? Budou za zrůdy považováni ti, kteří druhé otročí, ponižují je, berou jim jejich sny a naděje? Ti, kteří maximalizují svůj zisk za cenu hladovění mas? Ti, kteří vyvražďují jeden živočišný druh za druhým, ti, kdo mají podíl na rozsáhlých ekologických katastrofách a kácení deštných pralesů?

Pro každého je "zrůdou" někdo jiný a něco jiného. Jakmile dáme hrstce lidí moc rozhodovat o tom, kdo žít má - a kdo raději světlo světa spatřit nesmí, blížíme se diktatuře a holocaustu.

Oháníme-li se principy demokracie a humanity, jen těžko můžeme přistoupit na hru, že někdo smí rozhodovat o tom, koho nechá či nenechá žít. Diktáty "ideálna" nedopadají dobře.

Ostatně, osobně si dovedu jen stěží představit větší zrůdnost, než je rozdmýchávání válečných konfliktů. Například, když vidím, kolik lidí denně přichází o život např. v Iráku.

Pokud již tedy chceme "zdravější společnost", měli bychom se bavit o jejích základech. A nechtít tvořit bohy.

Vytisknout