O mýtu silného politika

13. 5. 2014

Archie Brown: Myslím, že existuje celá řada mýtů. Silným politikem má na mysli člověka, který soustředí maximální množství moci ve svých rukou a dominuje své politické straně nebo vládě. Argumentuju, že je mýtus věřit, že taková osoba je nejůspěšnější a nejobdivuhodnější politik. Druhým mýtem je to, že často tito politikové nejsou tak mocní, jak to vypadá, a například se děje jen velmi málokdy, aby vedoucí politik svou osobností rozhodl o výsledcích všeobecných voleb. V médiích se neustále přehání, jak důležití jsou vedoucí politikové pro volební vítězství. V autoritářských režimech pak vládne mýtus, že všichni by měli být vděční, že mají tak silného vůdce, a kult toho vůdce a jeho osobnost často vede k útlaku a k masakrování.

Reportér: Ano, váš hlavní argument je, že neomezená moc často vede k chybám. A to platí jak v demokraciích, tak v totalitních státech. Ve své knize hodně píšete o transformačních politicích.

Archie Brown: Mám velmi velké nároky na transformačního vedoucího politika. Je to někdo, kdo hraje rozhodující roli v systémové změně. Jde o hlubokou změnu politického nebo hospodářského systému. Takže Michail Gorbačov v Sovětském svazu byl absolutně transformačním vedoucím politikem. Politický systém začal být pluralitní, byly zavedeny nejrůznější svobody, volby s několika soupeřícími politickými stranami. Nebo v Číně byl transformačním vedoucím politikem Teng Šao Ping. Ten podstatnou měrou nezměnil politický systém, ale radikálně změnil hospodářský systém. Temn se v podstatě stal tržní ekonomikou. Dvě třetiny průmyslové výroby nyní tvoří soukromý sektor. To zase byla systémová změna. Takže tito lidi byli transformační vedoucí politikové.

Reportér: Jsou v tom zajímavé složitosti, že. V jednu chvíli tam píšete o Dubčekovi. To nebyl konvenčně silný politik ve smyslu, že by vnucoval komunistické straně svou vůli, ale protože zastával postavení, které svou podstatou bylo neuvěřitelně silné, jako reformátor, měl tak moc udělat daleko více, než co by býval dokázal za jakýchkoliv jiných okolností.

Archie Brown: To je pravda. Když zdědíte funkci, která má obrovskou moc, v autoritářském režimu, a máte otevřenou mysl nebo jste reformista, můžete dosáhnout mnoho dobrého. A Dubček uměl naslouchat. On v Československu v roce 1968 nestál v čele reforem, ale hrál významnou roli. A Gorbačov musel používat po celou dobu přesvědčování. Ten mohl být klidně nahrazen jako šéf strany a státu každou chvíli. Takže Gorbačov zdaleka nebyl autokrat.

Reportér: Proč se to stalo takovým fetišem, zejména pro britské politiky? Pořád stojí v parlamentě a navzájem se obviňují ze slabosti. Proč je považována síla sama o sobě za hlavní pozitivní vlastnost vedoucího politika?

Archie Brown: Je to velmi zvláštní, ale myslím, že to hodně posílili Margaret Thatcher a Tony Blair. Kdy se podíváte do novin z doby před čtyřiceti, padesáti lety, tisk se tolik nezaměřoval na premiéra a na šéfa opozice jako dnes.

Reportér: Tony Blair v parlamentě obviňoval Johna Majora ze slabosti, že. "Vy následujete svou stranu, já svou stranu vedu."

Jonathan Powell, poradce Tonyho Blaira: To skutečně říkal a pak David Cameron později totéž dělal Tonymu Blairovi. Ale chtěl bych se vrátit ke Gorbačovovi. Zaujalo mě, jak Archie říká, že Gorbačov byl transformační vedoucí politik. Já jsem vždycky viděl Gorbačova trochu jako F.W.de Klerka, který něco začal a vůbec neměl v úmyslu jít tam, jak to nakonec skončilo, úplným zničením systému. Takže svým způsobem Gorbačov nechtěl být transformačním vedoucím politikem, otevřel něco náhodou a skončil někde úplně jinde.

Archie Brown: Ano, nakonec ztratil kontrolu nad tím procesem. Ale myslím si, že existuje rozdíl mezi tím, říct, že jste selhal, jestli se nestane to, co jste zamýšlel na začátku, s ním bych nesouhlasil. S Gorbačovem to bylo tak, že změnil na situaci během toho procesu názor. Když v demokracii vedoucí politik změní názor, normálně je z toho obviňován, ale Gorbačov přestal být komunistickým reformátorem a stal se sociálním demokratem. Velmi dobře vycházel s Felipem Gonzalesem, španělským socialistou, a Willym Brandtem, bývalým německým kancléřem. Jejich názory byly téměř totožné. Kdyby býval Gorbačov mohl prosazovat takovou politiku, jakou nakonec chtěl, vznikl by sociálně demokratický Sovětský svaz. K tomu samozřejmě nedošlo, protože jakmile zavedete všechny ty svobody, dostane se do popředí problém národností a taky všechny ty problémy, které byly šedesát let potlačovány. Takže Gorbačov ztratil kontrolu. Ale nemyslím, že to znamená, že by mu politiku větší svobody a demokratických voleb někdo vnutil. To on chtěl.

Vytisknout