Zpravodajství má být podáno konzumentovi bez upozornění, co si má myslet
19. 4. 2014 / Petr Novák
Musím poznamenat, že někteří novináři, ať už v Českém rozhlase nebo České
televizi, mi vrací pocit z dob před rokem 1989, píše Petr Novák.
Jednak svojí servilností vůči určitým politickým skupinám a také nedostatkem
nezávislé žurnalistiky.
V dobách minulých jsme si zvykli ve všech zprávách hledat něco jiného.
Něco mezi řádky, kousek pravdy. Mnohdy ta zpráva byla pravdivá, ale my jsme
jí už jen tak ze zvyku nevěřili.
To samé se povedlo některým novinářům udělat i dnes.
Nemohu a nechci jmenovat abych některé neurazil tím, že bych je vynechal
nebo omylem zařadil špatně.
Myslím si, že otevřená žurnalistika, bez názoru a bez osobních emocí je u
nás již minulostí.
Zpravodajství má být podáno konzumentovi bez upozornění co si má myslet.
A to zvláště zpravodajství veřejnoprávní. Tedy to, co si platíme nejen z
daní ale i koncesionářskými poplatky.
A já nechci a nemohu platit někoho, kdo mi říká co si mám myslet a co si už
myslet nemohu. Chci mít i diskuzní pořady vyvážené a s přítomností zástupců
obou či více názorů.
Ze zákona mám platit za rozhlas i za televizi poplatky.
Pokud je nezaplatím, tak je bude vymáhat exekutor.
Dovolím si ocitovat ze zákona o Českém rozhlase:
Paragraf 2, odst.2
2) Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání jsou
zejména
a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a
všestranných informací pro svobodné
vytváření názorů,
b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky,
c) vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro
všechny skupiny obyvatel se
zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický
nebo národnostní původ,
národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a
pořady odrážely
rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých
směrů, a to s cílem posílit
vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní
společnosti
Kdo mi vymůže právo podle tohoto zákona, které mi bohužel již mnoho let
rozhlas a televize neposkytují?
Ne vždy se všemi články v Britských listech souhlasím, ale stále mám pocit,
že zde mohu napsat to, co mi jinde nedovolí sdělit a že se zde dozvím více
než si veřejnoprávní média dovolí uveřejnit.
Mít jiný názor, i když ne třeba správný, ještě neznamená, že je to lež a že
jsem lhář.
Vytisknout