Velikonoce jsou pohanské svátky

20. 4. 2014

Vizualizace Hórova oka ve filmu Ra, pouť slunečního Boha, na motivy ze staroegyptské teologie. Další podrobnosti ZDE

Velikonoce jsou pohanské svátky, píše v deníku Guardian Heather McDougall. Raní křesťané pragmaticky přijali starobylou pohanskou praxi. Všeobecný symbolický příběh o smrti syna (Slunce) na kříži (souhvězdí Jižního kříže) a jeho znovuzrození, při čemž syn vítězí nad silami temnoty, byla ve starověku známým příběhem. Existovala celá řada takových příběhů a celá řada spasitelů, kteří vstali z mrtvých.

Sumerská bohyně Inanna, neboli Ištar, byla nahá pověšena na kůl a posléze došlo k jejímu zmrtvýchvstání a k návratu na zem z podsvětí. Jedním z nejstarších mýtů o zmrtvýchvstání je mýtus o staroegyptském bohu Hórovi. Ten se narodil 25. prosince. Hór a jeho poškozené oko byly symboly života a zmrtvýchvstání. Mithra se narodil také 25. prosince a jeho následovníci také oslavovali jarní rovnodennost. Ještě ve čtvrtém století po Kristu bojovala katolická církev s Nepřemožitelným sluncem, spojovaným s Mithrou.

Dionýsos byl božským dítětem, jehož zmrtvýchvstání způsobila jeho babička. Dionýsos přivedl k životu svou matku Semelé.

Je ironické, že kult Kybelé se pěstoval na dnešním Vatikánském pahorku. Milenec Kybelé Attis se narodil z lůna panny, umíral a každoročně vstával z mrtvých. Tento jarní svátek začínal jako Den krve na Černý pátek a po třech dnech došlo k radování v důsledku zmrtvýchvstání. V raných dobách křesťanství docházelo na Vatikánském pahorku k ostrým hádkám mezi stoupenci Ježíše a pohany ohledně toho, který Bůh je ten pravý. Zajímavé je, že ve starověku všude tam, kde vládly pohanské mýty o bohu, který vstává z mrtvých, získali křesťané mnoho konvertitů. Takže nakonec se křesťanství s pohanským jarním svátkem smířilo. I když v Novém zákoně se velikonoce neoslavují, raní církevní otcové je oslavovali a dnes mnoho církví nabízí "bohoslužby za úsvitu" - což jsou zcela zjevně pohanské oslavy Slunce. Datum velikonoc není pevně určeno, ale určují ho fáze měsíce - to je naprosto pohanské.

Veškerá velikonoční zábava je pohanská. Králíčci a zajíčci jsou pozůstatkem pohanského svátku Eostre, to byla velká severská bohyně, jejímž symbolem byl králík nebo zajíc. Vyměňování vajíček je starobylý zvyk, který oslavuje mnoho kultur. Jidášky jsou také velmi starobylého původu. Ve Starém zákoně čteme o Izraelcích, kteří pečou sladké bochánky pro pohanský idol a náboženští předáci se tomu snaží zabránit. Raní křesťanští kněží se také snažili zabraňovat pečení posvátných bochánků o velikonocích. Nakonec se tváří v tvář vzdorným pohanským ženám vzdali a posvátné velikonoční bochánky požehnali.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Velikonoce
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.4. 2014