Poprava v přímém přenosu na ČT 1

18. 4. 2014 / Michal Z. Čenko

Účelem exekuce, tj. účelem zabavení majetku nebo popravy, je oddělení vlastníka od vlastnictví (majetku). Je to jistě bohulibý či křesťanský úkon, neboť majetek (hmota) tíží našeho ducha (vědomí), aby mohl letět vstříc duchovním výšinám, do nebe nebo někam jinam.

Když oddělíme primárně vlastnictví od vlastníka, mluvíme o exekuci jako o zabavení majetku. Když oddělíme primárně vlastníka od vlastnictví, mluvíme o popravě. Oba dva exekuční úkony můžeme provádět v legálním, ilegálním, masovém (kolektivním) nebo individuálním (privátním) provedení.

Účelem kolektivizací, privatizací, válek, krizí, holokaustů, inkvizicí, ekonomiky, politiky, průmyslu a mnohého jiného není nic jiného než vesmírná (či chcete-li boží) spravedlnost, tj. zákonité vyrovnávání vesmírných, ekonomický, osudových a jiných procesů, napětí a potenciálů.

Přetahování mezi vlastníkem (vědomím) a vlastnictvím (hmotou) vytváří nerovnováhu, která se exekucí právě upravuje. Pak ovšem jásáme, když smrt nebo zabavení majetku postihne druhého, který je pro nás mrtvou hmotou, anebo naříkáme, když postihne exekuce nás jako živé vědomí, když jsme tou mrtvou hmotou pro druhého. Vcelku se chováme jako pitomci, ale uznejte, že jinak bychom se nijak nepobavili a neobšťastnili, když bychom netrpěli jako psi.

Některé laiky i vědce bude možná zajímat, proč exekutoři navštěvují zejména ty dlužníky (hříšníky), kteří někomu dluží pár korun a nikoliv pár stovek milionů nebo miliard korun, euro či dolarů.

Exekuce je ve svém projevu proces vcelku mechanický, který nebere ohled na nic a nikoho. Dokonce nevyjímaje takové kapacity jako je syn boží nebo člověka, Ježíš Kristus Nazaretský. Natož aby bral ohled na nějakou starou a nemocnou osmdesáti osmiletou babičku, které seberou exekutoři poslední majeteček a život, místo aby tak učinili jejímu vnukovi, který žije na dluh a krade bůhvíkde. Amen, pravím vám, že do pátého kolene budete trpět za své viny ve svých prapravnucích. A to to dopadne ještě dobře.

Z výše uvedených důvodů bychom neměli nadávat na boží mlýny, které melou pomalu, ale jistě. Již vůbec bychom neměli nadávat demokratickým pákám toho vesmírného procesu. V žádném případě bychom se neměli zlobit na jeho loutky (exekutory, právníky, soudce, farizeje a zákoníky). Neměli bychom se chovat jako ti psi, kteří vztekle koušou hůl, která je bije, a přitom zapomínají na svoji ruku, která tu hůl osudu v konečném důsledku tak pevně třímá.

Orli, sokoli, supi a jiní dravci a mrchožrouti jsou do toho, aby trhali staré, nemocné, mrtvé a shnilé maso. Náramně se baví, když obírají slabé, staré, nemocné, hloupé a osamělé, když odírají babičky, dědečky, feťáky, nezaměstnané, vdovy a sirotky. Ovšem věřte tomu, že se pobavíme ještě více, když postihne to samé je samé. Nebo se alespoň pobavíme u dalšího pořadu české demokracie, který bude vysílat náš těžkotonážní čert Mates Olovo.

Vytisknout