Akcie cechu spisovatelů na sestupu

7. 4. 2014 / Miroslav Vejlupek

*

Právní a etický marast, v němž se dlouhé roky plouží veřejnost občanská, vnuká myšlenku dohledat bystřiny v hájemství veřejnosti spisovatelské. Neb stále slyšíme "poslání" -- "sůl národa" -- "zachránci jazyka" -- "elita" : pravdaže od spisovatelů v majetku masmédií. Všechny tyto a jim podobné přídomky a přívlastky jsou však paralogismy -- a také zvětralé přežitky, jen ku zaštítění zduřelého jáství potřebné. Nedělejme, že to nevíme: takřka každý spisovatel se zrodil z traumatu (parafrázujeme Adolfa Branalda), z vnitřní osamělosti a z touhy vyhojit to vše tvořením. (Oscar Wilde: "Umění je choroba.")

Ne, nelitujeme, že citován byl autor symbolizující literární dekadenci: také právní systém a normy na etikum na český způsob jsou dekadentní. Statisícům z občanské veřejnosti zničil život. Dělá si čáku z občanské veřejnosti sociálně vyloučit půldruhého milionu -- nevydařených životů.

Takové téma! Taková výzva!

Taková látka pro román! Ta kniha se prodá sama ...!

Inu, neprodá. Neexistuje totiž.

Úspěšný spisovatel opustil národ. Protože inteligentní, snadno se dovtípil, že publikovat bude, jen když se nechá ochočit a vyhoví vkusu kapitálu. Ten nastrčil spisovateli nakladatele (cenzora) či vydavatele (managera osobního oddělení). Toť úzus.

"Přeji si, aby porozumění pro dělníka a sociální otázku, tak hojně projevované od převratu, zůstalo a aby varovné příznaky právě posledního období byly jen přechodné. Přeji si, aby velice mnoho dobrých spisovatelů psalo "romány pro služky" a aby si mnoho lidí píšících ujasnilo, že nemají tvořit skvosty, nýbrž živný chléb. A přeji si, aby nastala výměna opravdu oboustranná, aby lid čerpal z literatury a spisovatelé z lidu. Aby republika byla poněkud objemnější než má kavárna a pracovna a aby se děly takové události, které tropí proudění čerstvého vzduchu," jenom "utrousil" spisovatel v novoroční anketě Práva lidu. Emil Vachek se jmenoval. Čas po Kristu: 1925.

Spisovatel  dneška opustil občana. Ale jeho bibliografie je delší a delší.

(Členskou legitimací stavovské Obce spisovatelů se před deseti dvanácti lety pyšnilo na sedm set literárních tvůrců.)

*

Co na tom divného? Prokristapána! Po Kristu a před Kristem ...

Vždyť to ze způsobů (pře)počítání času v člověkově kultuře. Víme, že před ní na zemi jiná nebyla. Nechceme, a řadový spisovatel teprv ne, připustit, že to kultura konečná a že přijde jiná, bibliografie nebibliografie. Právě člověka příroda naprogramovala, aby příští kultuře pomohl s prvními krůčejemi. Než si na to vystačí sama.

Bylo to omračující. Totiž: setmělo se zaslepením -- na valné hromadě občanského sdružení Obec spisovatelů, v miléniovém roce konané.  Tribuni hřměli.  Přidala se kamarila.

Studenti literatury nás neznají! Občané nečtou!! Svedla je televize!!(!) Svedly je mobily!!(!!) A což teprve počítače!! (!!!) Všechno je proti nám, spisovatelům!!(!!!!)

Plačtivá zaříkávání jáství nedospělců. Nepochopilo, že svítá nad kulturou neznající hysterické bolestínství. Právě naopak -- taková kultura chce s člověkem spolupracovat, spolupracovat, dokud jí on bude stačit. Řadového spisovatele už vyzvala: Ustaňte se svými literárními příběhy. Jsou jenom vyfabulované.

Jenže takyspisovatel z doby 2014 po Kristu má vlastní představu o duchaplném a etickém a míří jinam, domněle originální a nápaditý - v honbě na čtenáře. Do národní bibliografie přináší:  Hovno hoří, Krůček od hajzlu, Znuděn krásou hnusu, Prdel!, Bez kondoma ...

Ty názvy knih jsou zrcadla.

Akcie cechu spisovatelů jsou na víceletém sestupu.

Vytisknout