22. 3. 2014 / Jan Miessler
Asi tři stovky demonstrantů, převážně studentů, se v úterý večer zabarikádovalo v budově tchajwanského parlamentu na protest proti snaze vlády prezidenta Ma Jing-ťioua urychleně schválit kontroverzní smlouvu o ekonomické spolupráci s Čínou. Vláda okupaci budovy odsoudila, policii se ale parlament ani po několika pokusech vyklidit nepodařilo, a tak v pátek alespoň areál obehnala zátarasy a přivezla si vodní děla. Venku před budovou mezitím parlament "obléhá" dalších několik tisíc demonstrantů, kteří se během týdne do hlavního města sjeli z celého Tchaj-wanu.
O obsazení tchajwanského parlamentu během týdne informovala světová média, česká média ale o dění v Tchaj-peji nepublikovala ani řádku.
Protesty způsobilo rozhodnutí vládní strany Kuomintang (KMT) přeskočit podrobnou parlamentní diskuzi nad dojednanou smlouvou, která podle opozice poškodí tchajwanskou ekonomiku a umožní Pekingu vyvíjet na Tchaj-wan politický a ekonomický nátlak. Takzvaný "Cross-strait Service Trade Agreement" má oběma stranám umožnit vzájemné investice v sektoru služeb včetně masových médií nebo reklamy. To by podle odpůrců Číně umožnilo tchajwanská média ovládnout a proměnit je v propagandistické nástroje podporující připojení Tchaj-wanu k Číně. Zároveň by podle nich vystavila tchajwanské zaměstnance v sektoru služeb konkurenci mnohem levnějších pevninských Číňanů. Zejména mladí Tchajwanci dnes mají po absolvování univerzity problémy najít práci, ve které by své vzdělání uplatnili. Nástupní platy na Tchaj-wanu již delší dobu stagnují, zatímco ceny rostou.
Smlouva, kterou vláda prezidenta Ma dojednala s Čínou minulý rok s tím, že pomůže stagnující tchajwanskou ekonomiku rozhýbat, musí být ratifikována parlamentem. V něm má vládní koalice vedená Kuomintangem většinu, takže schválení paktu mělo projít hladce. Opoziční Demokratická progresivní strana sice před schvalováním požadovala podrobnou parlamentní diskuzi nad jednotlivými body smlouvy a vládní Kuomintang jí to původně slíbil, ale když se nakonec rozhodl smlouvu protlačit bez diskuze, opozice na to mohla reagovala pouze obstrukcemi. Překvapení přišlo v úterý večer, když několik stovek demonstrantů překonalo oplocení areálu parlamentu a obsadilo dvě patra budovy včetně sálu, ve kterém zasedají poslanci.
Ve středu se před budovou parlamentu k zabarikádovaným demonstrantům připojilo dalších několik tisíc lidí, kteří od té doby pomáhají lidem uvnitř a brání policii převzít kontrolu nad objektem. Fyzické potyčky mezi vládními a opozičními politiky jsou na Tchaj-wanu relativně častým jevem, k obsazení parlamentu demonstranty ale zatím nikdy dříve nedošlo. Podle informací policejního mluvčího konfrontace mezi policií a protestujícími vedla zatím k zadržení několika demonstrantů a zranění několika desítek policistů, vládní politici navíc mluví o vandalismu demonstrantů a nelegálnosti obsazení parlamentní budovy. Podle mnoha očitých svědků jsou ale demonstranti překvapivě ukáznění, mírumilovní, organizovaní a snaží se nezpůsobit žádné materiální škody. Studenti zabarikádovaní v parlamentu dokonce pečlivě třídí odpad do různých krabic, aby se dal později snadno recyklovat.
Obsazení parlamentu proběhlo nezávisle na tchajwanské parlamentní opozici, Demokratická progresivní strana nicméně obratem studenty plně podpořila. Její vedoucí politici demonstranty navštívili a nechali se s nimi vyfotit pro média a společně s demonstrujícími studenty nyní mobilizují své příznivce s cílem přimět Kuomintang k diskuzi před druhým kolem schvalování smlouvy. Trvají na tom, že hlasování o ekonomickém paktu s Čínou bez řádné parlamentní diskuze je podle nich nelegální a že prezident Ma a jeho vláda přeskočením předem přislíbené diskuze "ztratili legitimitu".
Vzhledem k tomu, že opoziční strany jsou v parlamentu v menšině - vládní Kuomintang má ve 113-členném parlamentu nadpoloviční většinu 64 poslanců, opoziční Demokratická progresivní strana pouze 40, přičemž zbylých 9 křesel připadá na malé spojence obou hlavních stran a jednoho nezávislého - nemá opozice šanci schválení paktu zabránit jinak než obstrukcemi nebo právě podporou protestů, které by dostaly vládu pod tlak a přiměly ji schvalování smlouvy odložit. Prezident Ma již nicméně prohlásil, že je bez ohledu na protesty nadále odhodlán smlouvu prosadit.
Schválení smlouvy je navzdory protestům zatím nejpravděpodobnější výsledek. Policejní vyklizení budovy parlamentu a následné schválení paktu bez další diskuze nicméně požene vodu na mlýn opozici, která vládu obviňuje z výprodeje tchajwanských národních zájmů Číně. Popularita prezidenta Ma Jing-ťioua klesla v roce 2012 na pouhých devět procent a na této hladině se v podstatě drží dodnes. Za vinu se mu kromě rostoucí provázanosti tchajwanské ekonomiky s čínskou klade především ekonomická stagnace a přílišná vstřícnost k Pekingu.
Přestože obě strany tchajwanské úžiny v roce 1949 rozdělila občanská válka, vztahy mezi Tchaj-wanem a Čínou jsou nyní vzhledem ke konsenzuální politice Ma Jing-ťiouva Kuomintangu nejlepší v historii. Významně jim napomohla Smlouva o ekonomické spolupráci z roku 2010, kterou Ma uzavřel krátce po svém zvolení a kterou měl nynější pakt prohloubit. Tato smlouva mimo jiné umožnila přímé letecké spojení mezi Tchaj-wanem a pevninou, studium čínských studentů na tchajwanských univerzitách a stále rostoucí vlnu organizovaných zájezdů čínských turistů po nejdůležitějších tchajwanských pamětihodnostech.
Navzdory zlepšení vztahů nicméně vedení komunistické Číny stále považuje demokratický Tchaj-wan za svojí vzbouřenou provincii a usiluje o jeho připojení k pevnině. V případě, že by Tchaj-wan formálně vyhlásil nezávislost, dokonce mluví o obsazení ostrova, přičemž systematicky buduje vojenské kapacity, které by takový útok umožnily. Zároveň tlačí na Spojené státy aby Tchaj-wanu omezily nebo zkomplikovaly dodávky zbrojní techniky a tím snížily jeho obranyschopnost. Do karet Číně hraje i klesající odhodlání Spojených států riskovat případnou konfrontaci s Čínou kvůli Tchaj-wanu: navzdory "asijskému pivotu" Obamovy zahraniční politiky panují pochybnosti o odhodlání Washingtonu pálit si v Asii prsty kvůli svým "přátelům", kteří po skončení studené války ztratili svůj strategický význam.
Spojené státy už jednou hodily Tchaj-wan přes palubu, a to když v roce 1979 diplomaticky uznaly režim v Pekingu, čímž zároveň "od-uznaly" Tchajpej, která byla do té doby jejich věrným spojencem. Od té doby prosazují "mírumilovné řešení" tchajwanské otázky, což v podstatě na jednu stranu obnáší vyzbrojování Tchaj-wanu (aby se zkomplikoval případný čínský útok) a na druhou stranu odrazování tchajwanských politiků od jakýchkoliv nepředložeností, které by mohly režim v Pekingu popudit. Proto když předchozí tchajwanský prezident za Demokratickou progresivní stranu Čen Šuej-bien v letech 2000-2008 mluvil o formálním vyhlášení nezávislosti na Číně, dočkal se ze strany Washingtonu chladného odstupu a nezávislost byla odložena na neurčito.
Vzhledem k panující mezinárodní situaci většina veřejnosti rovněž podporuje zachování současného stavu a vyhnutí se konfrontaci s mocným sousedem. Názory na optimální míru spolupráce se mezi Tchajwanci různí, prakticky nikdo si ale nepřeje, aby Čína Tchaj-wan spolkla podobně jako v roce 1997 Hongkong. Rostoucí závislost tchajwanské ekonomiky na Číně zároveň dává Pekingu do rukou nástroj, jak si v Tchaj-peji vynutit poslušnost, přičemž optimistická očekávání prosperity, kterou měla ekonomická smlouva s Čínou přinést, se nenaplnily. Nízká popularita současné vlády tak odráží limity politiky spolupráce s Pekingem. Tchajwanští byznysmeni, kteří během uplynulých dvou dekád na pevninu prakticky přestěhovali většinu tchajwanského průmyslu, se nicméně usilovně - a úspěšně - brání jakýmkoliv snahám o změnu zahraničně-politického kurzu.
Tchaj-wan se tak zdá být na šikmé ploše, po které se pomalu a jakoby nezadržitelně sune Pekingu do náruče. Tchajwanská parlamentní opozice zatím nenabídla žádnou realistickou alternativu, jak z této náruče ven, pravdu má ale v tom, že přijetí kontroverzního paktu by umocnilo provázanost tchajwanské a čínské ekonomiky a tím i de facto závislost Tchaj-peje na Pekingu. Pozitivní efekty paktu pro obyčejné Tchajwance jsou v každém případě značně diskutabilní, což si uvědomují i někteří politici Kuomintangu.
Na šikmé ploše je tím pádem i neoblíbený prezident Ma, který si tvrdošíjným lpěním na kontroverzní smlouvě podkopává již tak dost poškozenou pozici ve vlastní straně. Ta má nyní všechny důvody k obavám o výsledky příštích voleb. Jenomže i když vyhraje opozice, těsná provázanost Tchaj-wanu s Čínou je faktor, který prakticky nelze zvrátit. Situaci příliš nezmění ani krach současného paktu v případě, že by demonstranti a opoziční politici uspěli. Úspěšná několikadenní okupace parlamentní budovy, která nyní de facto blokuje schvalování smlouvy, nicméně signalizuje, že idylické období vztahů mezi Pekingem a Tchaj-pejí zřejmě velmi brzy skončí.
Vytisknout25.3. 2014 / Jan Miessler
Po několik dnů víceméně stabilní situace v centru tchajwanské metropole se vyhrotila v noci z neděle na pondělí, když policie tvrdě zasáhla proti odpůrcům vládou prosazovaného ekonomického paktu s Čínou. Asi dvěma tisícovkám demonstrantů se ...