Válka musí být

21. 3. 2014 / Wenzel Lischka

Dva tisíce let očekávaná apokalypsa má zlikvidovat veškerou dosavadní civilizaci a všechny její parazitní struktury a systémy, které vytvořila. Důvodem definitivní války je vyčištění terénu pro nový vývoj pozůstalého lidstva. Jak psáno v bibli, je jisté, že živí budou závidět mrtvým. Ostatně již dnes je takových mnoho.

Starý systém je neudržitelný a po dobrém není ochoten se nijak transformovat v lepší. Ani největší optimisté nepřipouštějí, že by bylo možné změnit fatální určení naší proklaté kultury. Síle, se kterou se tato prosazuje, nelze nijak odolat. Dokonce i ti, kteří jsou proti tomuto určení, jej podporují a musí podporovat. Všichni staví šibenici, a hloupě se diví, že je škrtí oprátka.

Ať vezmeme cokoliv z dnešního zlořečeného marasmu, vydávaného za ten nejlepší řád na světě, pečlivým rozborem musíme vždy dojít ke stejnému výsledku, který je definitivní likvidace, poslední soud, za který se dva tisíce let poctivě tělem i duší modlíme.

Někdo tu konečnou špinavou práci musí připravit, začít, zahájit a udělat. V žádném případě bychom se na něj za to neměli zlobit. Naopak měli bychom být za to vděční, že vzal tuto odpovědnost na sebe. Neměli bychom se tedy trápit narůstáním sociálního, politického, ekonomického a válečného napětí, ale naopak bychom měli tyto krize radostně vítat. Zbaví nás utrpení, kterého se kolem nás a v nás tolik mnoho a mnoho nastřádalo. Augiášův chlév již dávno praská ve švech.

Válka je ovšem úplně zbytečná. Toto však nevysvětlíte těm, kteří pro dělají všechno pro to, aby válka byla. Někteří tvrdí, že nás spasí a zachrání přicházející světlo z hvězd, které přetvoří atomickou strukturu našich organizmů, takže se staneme lepšími bytostmi. Ale toto řešení se jeví tak fantastické, že všichni raději rozumně přijmeme tu zmíněnou poctivou klasickou válku.

Možná jste si také všimli, že všechno co nás tak mnoho trápilo, dává smysl? Podívejte se například na zacházení se zvířaty. Z hlediska budoucího zpustošení planety válkou je vše logické. Domácí druhy zvířat, které stejně nepřežijí, chováme ve zbývajícím čase v jateční produkci. Ty, které se nenechaly domestikovat, jsme většinou všechny vyhubili. Ty, které válku přežijí, chováme v ZOO, kde jsou připraveny jako násada pro nové oživení planety.

Každá ZOO je vlastně Noemovou archou. Ani se tím netajíme, že je zachraňujeme před vyhynutím. Z tohoto hlediska se chováme prozíravě, zodpovědně a ušlechtile. Jinak bychom se museli stydět za to, jaké jsme brutální zrůdy.

S rostlinami je to stejné. Každý má doma svoji malou botanickou banku teplomilných cizokrajných rostlin, zatímco republika zarůstá plevelem, řepkou, kukuřicí a fotovoltaickými panely.

Nyní je také například zcela jasné, že občané, kteří se starají o zdravý způsob svého života, vyhynou v první linii. Kdo není zvyklý na jedovaté nápoje, alkohol, metanol, toxickou stravu, smog, nikotin, a jiné chemické látky, a také především na ozáření, jistojistotně zhebne.

Kdo chce přežít, měl by se řídit reklamou a cpát do sebe všechny ty chemické šmejdy, které mu vnucuje. Měl by se mazat všemi těmi stimulanty, mastmi a krémy. Měl by se stříkat všemi spreji a brát všechny ty přípravky a léky, které mu v reklamě nabízejí. Měl by si napouštět chemicky vlasy, kůži a ústní dutinu. Měl by si chemií vykapávat oči a uši.

Kdo chce přežít, měl by jíst náhražkové potraviny plné "éček". Měl by zásadně nabírat těžkotonážní tuk. Bude se totiž hodit, neboť tlustí budou hubení a hubení budou studení. Neměl by vůbec chodit do přírody, neboť dosud není tak zamořená, a mohla by jeho preventivní snahy odbourávat.

Kdo to stihne, měl by si nechat implantovat umělé orgány, údy, klouby, zuby, vlasy, čipy a senzory. Mozek by měl vyměnit za počítač, přírodní realitu za Internet.

Pokud si tak bude občan počínat, je naděje, že snad přežije v kontaminovaných poválečných podmínkách. Ovšem, ti kteří se starají o zdravý způsob života, budou mít také svoji výhodu. Budou na tom podobně jako středověcí námořníci, kteří se neučili plavat, proto aby se netrápili a hned umřeli, když spadnou z Titaniku do nekonečného oceánu strastí.

Vytisknout