Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu

16. 2. 2014 / Karel Dolejší

Zdá se, že kromě malé ryby Nečase ruka zákona snad dosáhne konečně i na poněkud větší rybu Rittiga. To je zajisté dobře, avšak nehodlám jen z uvedeného důvodu zacházet tak daleko, abych nezvladatelně jásal a ohlašoval příchod politického mesiáše.

Důvodů je celá řada. Za prvé někteří z těch, kteří dnes nejhlasitěji křičí o konci zkažené pravice, s proklínanou ODS sami donedávna jeli v jejích podezřelých kšeftech. Připomínají tedy ze všeho nejspíše ony "revoluční gardisty" z roku 1945, kteří okázalými zvěrstvy na Němcích v poslední chvíli maskovali nedávnou kolaboraci. Ale to přece znamená, že nejde o nic nového, jen o jev, který dávno a dostatečně dobře známe. Včetně důsledků.

Za druhé, diskurs "morální očisty" politiky je falešný a neanalytický a "levice", která nakládá na své vlastní představitele tak chabé nároky a prokazuje tak malou úctu k historickým či zahraničněpolitickým faktům, prostě nemá pouvoir číst poražené "staré" pravici nějaké levity. Semelová se svou zálibou ve stalinismu, Škromach shlížející se v ultrapravicové kulturní produkci by se snad při hodně velké shovívavosti dali označit za exoty potvrzující pravidlo, že na levici máme vesměs politiky neextrémních názorů a s osobní integritou. Jenže pak jsou tu ještě Hulinský, Urban a spol. Ani vláda "čistého" Sobotky se bez jejich spolupráce neobejde a potvrzuje tak slogan z Brdečkova muzikálu "Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!". Rittig padl, protože ti, kdo nad ním dosud drželi politickou ochrannou ruku, padli též. Jiné takové podnikatelsko-politické vazby ale žádné podobné výzvě nečelí a mohou tedy v klidu dále fungovat. Zdraví Lukoil, ČEZ, Agrofert a Amazon - vaši tři mušketýři, o psu ani nemluvě.

Za třetí, model politického kmotra zajišťujícího postranní spojení mezi formálně samostatnou politickou elitou a konkrétními hospodářskými zájmy ji sponzorujícími je postupně nahrazován přímým vstupem podnikatele do politiky doprovázeným zakoupením mediálního impéria. Česká republika se ani tak nerozkmotřuje, jako se berlusconizuje. Hlavním politickým komentátorem v této zemi bude již brzy Vodňanské kuře. ANO ve voličských preferencích přeskočilo rozhádanou sociální demokracii a až nastane pravá chvíle, Babiš položí vládu a vyhraje volby sám. Protože "levice", s jejíž levicovostí je to tak jako tak v mnoha ohledech velice vachrlaté, nemá kromě tvrdého jádra příznivců KSČM v České republice žádnou pevnou voličskou základnu identifikovanou s levicovými hodnotami a tradicí. Není žádný problém, aby populistická pravice buřtgulášovou "lidovostí" a koblihami přetáhla voliče sociální demokracii. Lidé kolem Babiše to vědí a včas toho využijí.

Ištvan bude formálně úspěšný pouze potud, pokud nešlápne na kuří oko někomu, kdo má stále ještě vliv a není politicky mrtev. Pak se velmi rychle ukáže, v čem spočívala jeho historická úloha. Totiž odstranit "starou" ideologickou pravici, dorazit ji a vyčistit pole berlusconizaci. Až tohle mouřenín udělá, mouřenín může jít.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 14.2. 2014