Ruský generál: "Válka s banderovci na území Ruska je v blízké budoucnosti nevyhnutelná"

17. 2. 2014 / Karel Dolejší

Generálmajor ve výslužbě Alexandr Vladimirov býval náměstkem ministra obrany SSSR a dnes je čestným předsedou Všeruského svazu kadetských unií (organizace absolventů vojenských škol). Donedávna působil jako viceprezident Kolegia vojenských expertů a byl členem Rady pro národní strategii. Je specialistou na pěchotní boj a vědeckým spolupracovníkem Ruské akademie věd. Neúplná kariérní historie dává odpověď na otázku, zda mohou být Vladimirovovy názory v Rusku "extrémní". Vojenská byrokracie je všude velmi konzervativní, důstojníci s nekonsensuálními názory ve všech armádách světa zpravidla končí nejvýše na hodnosti plukovníka, generálmajorů je mezi nimi jako šafránu. Vladimirov by mohl být teoreticky výjimkou z pravidla, ale jako bývalý náměstek ministra obrany, nota bene v sovětských dobách, jím docela určitě není.

Jaké názory tedy Vladimirov zastává? Srovnává Rusko s Izraelem. Každá občanka a každý občan Ruské federace jsou prý povinni připravovat se na válku, která je nevyhnutelná, tak jak je tomu zvykem právě v Izraeli. Situace Ruska prý zhruba odpovídá začátku roku 1939. Ale země bude údajně bojovat s "pátou kolonou", s islamisty, nacionalisty a banderovci. A právě proto se podle něj zavádí opět v Rusku branná výchova. Na válku se mají povinně připravovat všichni, "kromě slepých a hluchoněmých".

Jestliže admirál Komojedov odpovědný za výstavbu válečného námořnictva varuje před americkým jaderným bombardováním Ruska, Vladimirov ještě nedávno zastával názor, že Rusko před válkou chrání jeho jaderný arsenál. Ale jak vidět, už se propracoval ke scénáři, v němž tento způsob odstrašení údajně nefunguje. A tak chce ze všech Rusů do jednoho, s výjimkou invalidů, nadělat vojáky.

Kdyby takovéto názory předkládal nějaký potrhlý civilní profesor, jakýsi ruský Huntington či něco na ten způsob, bylo by na místě tvrdit, že se jedná o marginální hlas, jehož váhu není radno přeceňovat. Vladimirov ovšem není izolovaným potrhlým profesorem. Je to člověk, který se dlouhá léta pohyboval v nejvyšších patrech sovětské a ruské vojenské byrokracie - a kdyby nezastával názory, které ve vysokých kruzích siloviků výrazně rezonují, nikdy by se v daném prostředí neudržel.

Takže ať se to komu líbí nebo ne, je namístě uzavřít, že lidé jako admirál Komojedov či generálmajor Vladimirov reprezentují názory významné části ruského důstojnického sboru. Podobně jako v Izraeli, také zde se neustále operuje vizí existenčního ohrožení a totální války, na niž se mají připravovat úplně všichni. Je ovšem známo, že Izrael byl naposledy vojensky napaden tak, že to stálo za řeč, v roce 1973, a má nad všemi potenciálními protivníky vskutku drtivou vojenskou převahu. Na ideologii národního ohrožení formálně odůvodňující jeden "preventivní" úder za druhým to ovšem nemění absolutně nic.

Tutéž možnost je vhodné vzít v úvahu také v ruském případě.

Ruská zahraniční politika
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 17.2. 2014