Zemřel instruktor "Kódu Navajo" Arthur Hubbard st. Dokázal, že jazyk menšiny může zachránit většinu...

14. 2. 2014 / Tomáš Koloc

Před týdnem, ve svých 102 letech, zemřel Arthur Hubbard st. (23. 1. 1912 -- 7. 2. 2014). Narodil se v indiánské rezervaci Tohono O'odham v americké Arizoně (která tehdy ještě nebyla státem), později žil v rezervaci Navajo. Vystudoval Arizonskou universitu v Tucsonu a v letech 1939 -- 1945 dobrovolně sloužil u amerických námořních sil. V rámci techniky Code Talker, v níž byly namísto prolomitelného kódu používány pro bojovou komunikaci menšinové jazyky z území mimo oblast nasazení, vyškolil v "Kódu Navajo" přes 200 mluvčích. V roce 1968 spoluzaložil navažskou universitu Diné College a v letech 1972 -- 1984 zastupoval Arizonu v senátu Spojených států amerických. Vychoval 12 dětí.

Technika, která Arthura Hubbarda st. proslavila (ji zase celosvětově proslavil stejnojmenný film režiséra Johna Woo z roku 2002), byla používána už od 1. světové války a kromě navažštiny užívala i původní americké jazyky čerokézštinu, komančštinu, lakotštinu, čoktštinu, meskwakí (= jazyk Liščích indiánů), ale i evropskou baskičtinu (britská armáda pak během 2. světové války používala velštinu). Menšinoví "codetalkers" předávali ve svých jazycích tajné informace mimo jiné během bojů na Sommě, v bitvách o Okinawu, Iwo Jimu a Guadalcanal, při operacích proti wehrmachtu v Severní Africe a během vylodění v Normandii (+ následně i během válek v Koreji a ve Vietnamu)...

Ačkoli v dnešních bojích se používají vyspělejší kódovací techniky, s nadsázkou lze říci, že vymřelé menšinové jazyky jako jsou britská manština (poslední rodilý mluvčí Ned Maddrel zemřel v roce 1974) či lotyšská livonština (poslední rodilý mluvčí Viktors Bertholds zemřel v roce 2009) svým zemím k podobnému účelu už neposlouží. Globalizace namířená proti diverzitě, ale i krátkozraká sebestředná strategie velkých jazykových kultur pak napomáhají tomu, že k podobnému konci směřuje například lužická srbština v Německu. Tímto původním západoslovanským jazykem Lužice (historické země na sever od našich hranic, která je svou rozlohou srovnatelná s rozlohou Moravy a která byla de iure až do roku 1815 součástí Českých zemí) dnes mluví maximálně padesát tisíc mluvčích, což představuje pouhou jednu třetinu mluvčích, mluvících nejpočetnějším původním jazykem USA, navažštinou (a to i o přes rozsáhlou genocidu Navahů v 19. století). Webová vizualizace zveřejněná na stránce Mapsontheweb zase názorně ukazuje, jak se evropské jazyky, které jsou ve své oblasti dlouhodobě "marginální", jako je irština či běloruština, staly menšinovými ve svém vlastním národním státě...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 14.2. 2014