Aktuální územní zisky bojujících stran v Sýrii a vyhlídky na ukončení konfliktu

14. 2. 2014 / Karel Dolejší

Autoři doprovodného komentáře Evan Wexler a Sarah Chidressová uznávají, že vláda "stále" kontroluje největší část důležitého hustě osídleného území a na jihu země její jednotky obklíčily kapsy odříznutých proamerických povstalců zásobovaných donedávna z Jordánska. Opozice se dělí na více než 5 000 skupin a Kurdové na severu jsou samostatným faktorem.

Bojovníci z organizace Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) se objevili v dubnu loňského roku a působí převážně na severu. Rekrutují se z řad iráckých sunnitských radikálů, zčásti osvobozených vězňů, a zahraničních islamistů. Původně spolupracovali s Al-Kajdou, ale i pro ni jsou nakonec příliš extrémní silou. Uplatňují tak přísný výklad šaríatského zákonodárství, že se jich minulý týden veřejně zřekl šéf mezinárodní teroristické organizace Ajman al-Zavahrí.

Šéf amerických zpravodajských služeb je navzdory vojenské situaci povstalců kritický k vojenským kapacitám Asadova režimu. Podle něj se vláda neudrží na území, které již vyčistila, a opozice má dostatečnou zahraniční podporu, aby pokračovala v boji.

Toto sumární povrchní hodnocení neodráží roztříštěnost opozice, sílící boje v jejím táboře a fakt, že dominantní silou se zde stává právě ISIL, navzdory americké a teď už i saúdské snaze vypěstovat si vlastní "bojovníky za svobodu" coby politicky spolehlivou sílu.

Syrská armáda spolu s provládními milicemi a spojenci z řad libanonského Hizballáhu a iráckých šíitů, které cvičí íránští experti na protipovstalecké operace a kteří mají zřetelnou převahu v těžké výzbroji, nepochybně budou pokračovat v tom, čemu Němci říkají Materialschlacht. Tímto způsobem kompenzují menší počty ozbrojeného personálu a budou šetřit síly, zatímco maximalizují ztráty povstalců. Jejich zdroje jistě nejsou nekonečné, ale zásobování rebelů je ještě v daleko zoufalejším stavu, i kvůli politickým sporům a problémům, které náboženská radikalizace opozice vyvolává v sousedních zemích.

Povstalci se zřejmě dál budou snažit převaze vládních sil čelit úpornou obranou v obydlených městských oblastech (chtějí-li navzdory své slabosti území kontrolovat, místo aby na něm volně operovali, mnoho jiných možností nemají) a současně využívat nevyhnutelných civilních obětí při takovém způsobu boje k propagandistické ofenzívě. Za pokojné civilisty ovšem v této válce nebojuje nikdo, nic si nenamlouvejme. Obě strany v každé situaci upřednostňují životy bojovníků před životy civilistů.

Dokud Moskva bude v Radě bezpečnosti vetovat všechny návrhy otevírající dveře intervenci, Asad si výše zmíněný postup může dovolit a postupně tak povstalce zničí.

Kdo si myslí, že by bylo lépe, aby Západ intervenoval ve prospěch extrémistů, jichž se zřekla dokonce i al-Kajda, může na probíhajícím dění v Libyi studovat velmi měkkou verzi toho, co by čekalo Sýrii, kdyby i zde sekulární režim padl.

Vytisknout