Ursula, aneb O šípkové Růžence
19. 12. 2013 / Karel Dolejší
Německo má první ministryni obrany, Ursulu von der Leyenovou. Z hlediska politické a genderové korektnosti jde o příznivou zprávu - koneckonců, proč by po čtvrtstoletí úřadování nekompetentních ministrů nemohla resort řídit také žena. Nebude o nic horší, než její předchůdci. To, že je ženou, z ní přece nedělá špatnou ministryni obrany. K tomu vedou jiné důvody.
Von der Leyenová vystudovala ekonomii a medicínu a pracovala celý život vesměs v oboru sociálních věcí. V pětapadesáti se od ní očekává, že se přeorientuje na vojenství, kterým se dosud nikdy nezabývala a nic o něm neví, a bude spravovat armádu nejdůležitější země v Evropě.
Kancléřka Angela Merkelová bezpochyby dokonale ovládá umění likvidovat potenciální politické konkurent(k)y. Bohužel Ursula von der Leyenová se právě z tohoto důvodu stává ministryní obrany v době nečekaně turbulentní - a bude to mít ve svých důsledcích vážné dopady na bezpečnost celé Evropské unie.
Bundeswehr je do značné míry rozpuštěný a vypuštěný. Zbyla miniaturní maketa armády vyhovující jedině byrokratickým a účetním požadavkům, ne však potenciálním nárokům soudobého bojiště. Z hlediska evropské obrany mají teoreticky velký význam jeho obrněné brigády (Panzerbrigade), jenže ty ve skutečnosti vůbec nejsou schopny samostatné bojové činnosti. Jedná se o prostý mix tanků a obrněné pěchoty bez organického dělostřelectva a minometů a bez organické PVO, o taktických prostředcích radioelektronického boje ani nemluvě. "Naštěstí" to moc nevadí, protože všechny vyšší jednotky Bundeswehru představují čistě administrativní tělesa, která stejně v praxi nedokážou koordinovaně působit jako celek podle doktríny vševojskového boje (Combined Arms, Gefecht der verbundenen Waffen). V rámci koloniálních operací NATO fungují tyto útvary coby zásobárny nižších jednotek maximálně do velikosti praporu, ale spíše menších, po částech nasazovaných do příslušných misí. Na to rozpuštěná a vypuštěná armáda proměněná v těleso předvádějící svou existenci na přehlídkách a ve výkazech stačí. Na cokoliv jiného nikoliv. I za 1,2% HDP vydávaných na obranu se ovšem dá dokázat nekonečně více. Že ne? Zajděte na berlínský Invalidenfriedhof, můžete o tom zapřemýšlet u hrobu Hanse von Seeckta.
Leopard 2A7 je jistě výkonný tank, ale koncepčně jde o vozidlo ze 70. let a bylo by na čase začít vyvíjet nástupce. K tomu však není v Německu ani ta nejmenší politická vůle. Nová ministryně jako naprostý vojenský laik jen těžko dohlédne do roku 2020. Pak může být pozdě.
Bundeswehr používá řádově desítky různých typů kolových a pásových vozidel, míra standardizace zaostává i za pozdně válečnými plány na "rodiny" série E (šest základních podvozkových platforem pro pásová obrněná vozidla). Ruské ozbrojené síly teď budou používat v zásadě pouze jednu pásovou platformu Armata. Koho čeká logistická katastrofa a koho v úplně nejhorším případě kanibalizace je asi zřejmé.
Bundeswehr by případně měl být schopen na soudobém bojišti provádět defenzivní operace, jeho primárním úkolem totiž od samotného vzniku byla vždy strategická obrana. Bohužel, už v 70. letech fatálně doktrinálně zaostal v oblasti polních fortifikací - a dnes, když by DePuyovy parfoxy bylo třeba adaptovat na podmínky bojiště vysoce nasyceného infračervenými senzory, nemají Panzergrenadiere co upravit, protože se zakopávají kolem špatně krytého kulometu ("Wirkung vor Deckung") v zásadě stejně, jako předchůdci v roce 1945. Klíčem k úspěšné obraně je však maximální redukce vlastních ztrát. Právě tomu napomáhá moderní polní opevnění. Bez něj se poměr vlastních ztrát ke ztrátám útočníka těžko dá udržet na nějaké impresívní úrovni. Jinak řečeno, takhle se vyhrát nedá.
V době supervýkonných dělostřeleckých počítačů, GPS/GLONASS a naváděných projektilů a la Krasnopol už první salva s vysokou pravděpodobností padne rovnou do hloupě vykopaného zákopu a nebude příležitost ho opravit, zúžit, zakrýt, zamaskovat. Řádově do dvou-tří minut po navázání kontaktu s kompetentním konvenčním protivníkem musí být vlastní jednotka buď sama "po čujkovsku" hluboko v jeho pozicích, nebo přerušit kontakt a zmizet, nebo být alespoň velmi dobře zakopána tak, aby minimalizovala ztráty vyvolané nepřátelskou dělostřeleckou palbou. Kdo nedokáže nic z toho, je s velkou pravděpodobností hned po první salvě na seznamu ztrát.
Bundeswehr v roce 2011 zrušil povinnou vojenskou službu a udržuje jen minimální zálohy. Pokud by někdy v normální válce utrpěl významnější ztráty, jejich nahrazení by vyžadovalo řádově měsíce na výcvik nového ozbrojeného personálu. Jinak řečeno, ztráty by byly skutečně eliminovány teprve po skončení války.
***
Za to všechno Ursula von der Leyenová samozřejmě vůbec nemůže. Ale měla by tento seznam nedostatků v době rostoucího napětí v Evropě co nejvíce zkrátit. Měla by z Bundeswehru znova udělat účinnou ozbrojenou sílu schopnou úspěšně vést strategickou obranu. Závisí na tom bezpečnost celé Evropské unie.
Jenže ona se stala ministryní proto, aby se Merkelová zbavila konkurentky. Už z toho důvodu je víceméně jisté, že její resort se bude nadále držet v mezích byrokratické rutiny a za radostného řehtání úředního šimla se v něm nic podstatného nezmění, třebaže z bývalého Východního Pruska teď už i na Německo míří nejméně deset raketových kompletů Iskander-M.
Takový pěkný začátek.
Vytisknout