Rozevřeme-li Le Monde (Svět), deník nejpodrobněji se věnující zahraničním událostem, najdeme v něm o dramatickém dění u nás za posledního tři čtvrtě roku jen několik málo zpráv. Francouzi se mohli dočíst, že "Češi obrátili list s érou Václava Klause, euroskeptického prezidenta" (11. ledna). Že v Česku proběhne prezidentský duel mezi "bývalým premiérem a exšéfem diplomacie" (14. února). Že došlo k "demisi českého premiéra po korupční aféře" (18. června). A že v parlamentních volbách dosáhla "česká sociální demokracie těsného vítězství" (26. října). Poslednímu vývoji, který tak vášnivě prožíváme, věnoval list dvě věty, navíc vybrané ze zprávy agentury Reuters: "ČSSD, která získala ve volbách 20,5 procenta hlasů, ale zůstala parlamentní menšinou, se v neděli 27. června rozdělila, komplikujíc tak vytváření vlády. Šéf ČSSD Bohuslav Sobotka odmítl odstoupit, jak ho požádalo vedení strany s ohledem na výsledky voleb."

(...) Ve vší té naší hysterii bych si skoro přál, abychom alespoň na okamžik sami od sebe poodstoupili, sami nad sebou získali nadhled. Třeba i duševní emigrací k Seině. A pohledem na naše žabomyší války "žabožroutíma" - bezděčně mnohem realističtějšíma - očima.

Martin Hekrdla ZDE