Tady nežijí moc šťastní lidé

4. 11. 2013

Čtu, že Češi jsou rasisti, píše Daniela Ročáková. Možná někteří, ale nemyslím, že by jich bylo víc než v jiných státech. Ono to rozdělení společnosti, nejen podle barvy, což zdůrazňujete, ale také podle věku, mladí proti starým, nepěkné chování některých lidí k nim zdůrazňování, že mladí prý musí doplácet na jejich důchody, útoky na bezdomovce, už jich pár zaplatilo životem jak jsem se dočetla. u nás nedávno v hypermarketu nějaký člověk narazil do dívky na invalidním vozíku až si zranila obličej a personál se jen díval, takže nevím, zda se přišlo na to, kdo to byl.

Máte pravdu, velmi se stupňuje agresivita lidí, nejen rasová. Stačí číst příspěvky ke článkům na internetu, lidi mi připadají jako infikovaní zlem, nenávistí. Je to možná schválně podporováno, alespoň to bylo tak předchozími vládami.

Společnost se rozdělila a i já si lámu hlavu, co s tím. Začíná to už ve škole. I tam se děti posmívají těm, co nemají značkové oblečení, atd. Lidské hodnoty jsou potlačeny, nemluví se o lidech, jen o penězích, kolik co stálo, nebo bude stát, kolik se musí ušetřit.

Lidi jsou deprimováni, protože viděli, jak se kradlo ve velkém a nikdo není postižen, nebyla vůle změnit zákony, justice táhla s mocí atd.

Lidi, když se dostanou do úzkých, myslím nezaměstnaní, nemocní atd. většinou kolem sebe kopou, cítí se ohroženi. Je to ale hlavně vina systému, tady nežijí moc šťastní lidé. A ti co mají veliké majetky taky na to přijdou, že to není vše, nevím zda oni jsou šťastní a zda vůbec tuší co to je radost z toho, když někomu třeba pomůžou, nemyslím penězi, někdy stačí slovo.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.11. 2013