Britský komik a satirik Russell Brand:

Bude revoluce

6. 11. 2013

Jeremy Paxman: Hádejte, kdo napsal tohle: "Když lidé hovoří o politice v rámci existujícího rámce londýnské politiky, pociťuju v žaludku tupou ránu a oči se mi zakryjou mázdrou, jako když s někým konverzuji a změní se téma hovoru a už se nemluví o mně, ale o nějaké jiné věci." Kombinace odporu vůči tradiční politice a přehnané ješitnosti to definuje okamžitě jako výrok Russella Branda, komika, herce a nyní, jak se zdá, i politického teoretika. Cožpak nemá talent tohoto člověka žádné hranice? Byl nyní pozván, aby jako host zredigoval jedno číslo ctihodného levicového časopisu New Statesman. Říká, že chce revoluci.

(střih - rozhovor v jednom londýnském hotelu)

Jeremy Paxman: Russelle Brande, kdo si myslíte, že jste, že si dovolujete redigovat politický časopis?

Russell Brand: Jsem prostě člověk, jehož o to zdvořile požádala jedna atraktivní žena. Nevím, jaké je pro editory typické měřítko. Neznám mnoho lidí, kteří redigují politické časopisy. Kdysi něco redigoval Boris Johnson (londýnský konzervativní primátor), že? Jsem člověk s šílenými vlasy, s docela dobrým smyslem pro humor, o politice toho moc nevím, jsem ideální.

Jeremy Paxman: Je pravda, že ani nehlasujete při volbách?

Russell Brand: Nehlasuju.

Jeremy Paxman: Jak tedy můžete mít nějakou autoritu k tomu, abyste mluvil o politice?

Russell Brand: Neodvozuju svou autoritu z předem existujícího paradigmatu, který je velmi úzký a jen slouží několika málo lidem. Hledám jinde alternativy, které by mohly posloužit lidstvu. Míním tím alternativní politická zřízení.

Jeremy Paxman: A ta jsou?

Russell Brand: Ještě jsem je nevynalezl, Jeremy! Minulý týden jsem musel redigovat časopis! Měl jsem v poslední době moc práce! Ale musím říct, co ten systém nesmí dělat. Nesmí ničit tuto planetu, nesmí vytvářet obří hospodářskou nerovnost, nesmí ignorovat potřeby lidí. Obhajovat své jednání musejí lidi, kteří mají moc, ne lidi, kteří jednou redigují nějaký časopis.

Jeremy Paxman: Jak si představujete, že lidi získávají moc?

Russell Brand: Prostřednictvím hierarchických systémů, které existují už celé generace.

Jeremy Paxman: Lidi získávají moc tím, že vyhrajou volby. Tak to dělají. A vy se k volbám ani neobtěžujete.

Russell Brand: Je to velmi úzký a preskriptivní parametr, který se mění v rámci ...

Jeremy Paxman: V demokracii to tak funguje.

Russell Brand: No, já si nemyslím, že to funguje zrovna příliš dobře, Jeremy, vzhledem k tomu, že je planeta ničena..., vzhledem k tomu, že existují mezi lidmi obrovské ekonomické rozdíly. Vy říkáte, že neexistuje žádná jiná alternativa? Neexistuje žádná jiná alternativa?

Jeremy Paxman: To neříkám. Říkám: Když se vy vůbec neobtěžujete jít k volbám, proč bychom se my měli obtěžovat poslouchat vaše politické názory?

Russell Brand: Vždyť mé politické názory poslouchat nemusíte. Ale ono to není, že bych nehlasoval z politické apatie. Nehlasuju ve volbách, protože mám absolutně plné zuby lží, zrady a podvádění ze strany politické třídy, což pokračuje už celé generace. A teď to dosáhlo už horečnatého stavu, kdy vznikla zotročená podtřída lidí v depresi a v deziluzi, a tyhle lidi ten politický systém nezastupuje. Takže hlasovat ve volbách znamená mlčenlivou spoluvinu s tím systémem.

Jeremy Paxman: Proč to teda nezměníte?

Russell Brand: Vždy se snažím.

Jeremy Paxman: Proč nezačnete hlasováním při volbách?

Russell Brand: Myslíte, že to funguje? Lidi už hlasovali a to vytvořilo dnešní paradigma.

Jeremy Paxman: Kdy jste naposledy hlasoval ve volbách?

Russell Brand: Nikdy.

Jeremy Paxman: Vy jste nikdy nehlasoval ve volbách?

Russell Brand: Nikdy. Myslíte si, že je to opravdu blbé?

Jeremy Paxman: Takže vy jste si vytvořil tento postoj už, než vám bylo osmnáct.

Russell Brand: No, já jsem tehdy měl jiné starosti, byl jsem tehdy narkoman, protože pocházím z té sociální třídy, jejíž problémy prohlubuje existující systém, který funguje jen pro velké korporace. A pro to lidi hlasují.

Jeremy Paxman: Vy obviňujete politický systém z toho, že jste byl narkoman?

Russell Brand: Ne, říkám, že jsem byl součástí určité sociální a ekonomické třídy, které neslouží současný politický systém a narkomanie je jeden z problémů, který vzniká, když máte obrovskou třídu lidí, které systém diskriminuje. Lidi pak mají problémy s drogami. A nechtějí se v současném politickém systému angažovat, protože vidí, že pro ně nefunguje. Vidí, že je úplně jedno, jestli hlasují. Ten systém je diskriminuje. Říkám, že ta apatie - -

Jeremy Paxman: Samozřejmě, že pro ně ten systém nefunguje, když se neobtěžují k volbám...

Russell Brand: Jeremy, miláčku, ta apatie nepochází od nás, od lidí, ta apatie pochází od politiků. Politikové mají zájem jen obsluhovat korporace. Vždyť se podívejte na konzervativce, chtějí žalovat Evropskou unii, protože chtějí zachovat prémie bankéřů zaměstnaných v bankovním sektoru. Tohle se právě děje v naší zemi. Že jo? Takže proč bych se na tom měl podílet??

Jeremy Paxman: Vy nechcete demokracii. Vy chcete revoluci, že?

Russell Brand: Planetu rychle likvidují, vytvořili jsme podtřídu lidí, vykořisťují se lidi po celém světě a autentické problémy lidí se neřeší.

Jeremy Paxman: To všechno je možná pravda ...

Russell Brand: JE to pravda!

Jeremy Paxman: Já s vámi v mnoha těchto věcech vůbec nejsem ve sporu.

Russell Brand: Jak je tedy možné, že jsem na vás tak naštvaný? Je to kvůli těm vousům? Jsou moc pěkné! (Paxman si nechal nedávno narůst vousy.) Jestliže se nelíbí deníku Daily Mail, mně se ty vousy líbí! Nechte si je narůst opravdu dlouhé! Zapleťte si je do chlupů v podpaží!!

Jeremy Paxman: Vy jste ale opravdu povrchní člověk.

Russell Brand: Vy si myslíte, že jsem povrchní? Před chvíli jste na mě útočil, že chci revoluci, teď jsem povrchní.

Jeremy Paxman: Já na vás neútočím, že chcete revoluci. Mnoho lidí chce revoluci. Ale ptám se vás, jaká ta revoluce bude.

Russell Brand: Myslím, že nebudou existovat obrovské majetkové rozdíly mezi chudými a bohatými. 800 Američanů vlastní tolik bohatství jako 85 milionů nejchudších Američanů. Nebude existovat vykořisťovaná a diskriminovaná podtřída lidí, kterou systém ignoruje, kdy se omezují sociální výdaje, kdy Cameron a Osborne (britský ministr financí) se soudí o to, aby zachovali privilegia a prémie bankéřů.

Jeremy Paxman: Jaký máte plán? To je vše, na co se ptám. Mluvíte mlhavě o revoluci. Jaká přesně bude?

Russell Brand: Myslím, že to bude socialistický rovnostářský systém, založený na masivním přerozdělování zdrojů. Tvrdé zdanění korporací a obrovskou odpovědnost budou mít energetické podniky a podniky veřejných služeb, které ničí životní prostředí. Samotný pojem zisku by měl být omezen. David Cameron říká, že zisk není špinavé slovo, já říkám, že zisk je naprosto obscénní slovo, protože kde je zisk, tam je taky deficit. A dnešní systém tyhle problémy vůbec neřeší. Proč by kdokoliv měl pro něj hlasovat? Proč by se někdo měl o takový systém vůbec zajímat?

Jeremy Paxman: Kdo by ty daně vybíral?

Russell Brand: Myslím, že musí existovat centralizovaný administrativní systém.

Jeremy Paxman: Vláda! Musí existovat vláda.

Russell Brand: Říkejme tomu nějak jinak. Třeba administrativní tělesa, aby si nezačala o sobě moc myslet.

Jeremy Paxman: Dobře. A jak se ti lidé budou vybírat?

Russell Brand: Jeremy, nežádejte mě, jak tady sedím, při rozhovoru v pitomém hotelu, abych vypracoval globální utopický systém. Já jenom zdůrazňuju, že současný systém ne-

Jeremy Paxman: Vy požadujete revoluci.

Russell Brand: Ano. Absolutně. Požaduju změnu. Chci autentickou alternativu. Jestliže bude existovat autentická alternativa, pak je možné pro ni hlasovat. Dokud autentická alternativa existovat nebude, v tom případě nic. Neobtěžujte se. Nesmíme předstírat. Nesmíme se podílet na spiknutí této absurdní iluze.

Jeremy Paxman: Protože než přijde někdo, kdo vypracuje program, o němž vy usoudíte, že stojí za to pro něj hlasovat, může být příliš pozdě.

Russell Brand: To si nemyslím. Protože čas je teď, tohle hnutí už vzniká, děje se to všude, komunikace je okamžitá, komunity existují po celém světě. Hnutí Occupy věci změnilo, když ničím jiným, tak aspoň tím, že zavedlo do slovníku veřejnosti tu informaci, že jedno procento lidí je v konfliktu s 99 procenty ostatních lidí. Poprvé za celou generaci jsme si nyní vědomi obrovského vykořisťování, které provádějí korporace. Tyhle věci nejsou nesmysl. A jsou to problémy, které nikdo neřeší. Nikdo nedělá nic ohledně daňových rájů. Nikdo nedělá nic proti politickému a finančnímu propojení konzervativců s korporacemi. Takže dokud lidé nezačnou řešit problémy, které jsou opravdu skutečné, proč bych si z nich nedělal legraci? Proč by je měl brát vážně? Proč bych měl doporučovat mladým lidem, kteří jsou absolutně bez zájmu o politiku, aby ve volbách hlasovali? Nenudí vás to? Nenudí vás to víc než kohokoliv jiného? Nenudí vás, že jako televizní moderátor posloucháte dlouhá léta jejich lži, jejich nesmysly, jestli tohohle zvolí, nebo tamtoho zvolí, problém ale pokračuje dál, proč bychom měli dál udržovat tuhle fasádu?

Jeremy Paxman: Divím se, že si z toho dokážete dělat legraci, když jste ohledně toho tak plný hněvu.

Russell Brand: Ano, jsem plný hněvu. Jsem plný hněvu. Protože pro mě je to reálné. Pro mě to není nějaká okrajová věc, že bych se občas účastnil nějaké schůze skupinky věrných aktivistů. Tohle jsou moje kořeny. O tohle mi skutečně jde.

(Pauza)

Jeremy Paxman: Vidíte vůbec nějakou naději?

Russell Brand: Ano, naprosto. Bude revoluce. Ta revoluce se prostě stane. Naprosto o tom nepochybuji. Tohle je konec. Je načase se probudit. Viděl jsem vás v tom vašem pořadu, kde hovoříte o svých předcích, a mluvil jste tam o své babičce, která se musela prostituovat u nějakého aristokrata, ti aristokraté ji utlačovali, a vy jste plakal, protože jste věděl, že to bylo nespravedlivé. No a co to bylo? To bylo před sto lety. A teď se to děje lidem znovu, právě teď. Já jsem dneska, právě dneska, mluvil s jednou paní, s kterou zacházejí takovým způsobem v současnosti. Takže jestliže můžeme zaangažovat tyto pocity, namísto toho, abychom propadali nějaké slzavé sentimentalitě, a vytvářet pro lidi v televizi emocionální pornografii, jestliže můžeme zaangažovat tyto pocity k tomu, abychom věci změnili, proč to neudělat? Proč je to naivní? Proč to není moje právo, protože jsem jenom herec? Já jsem si to právo vzal. Nepotřebuju na to váš souhlas. Nepotřebuju souhlas nikoho. To právo si beru.

Jeremy Paxman: To byl Russell Brand.

Vytisknout