Konec škrtů v nedohlednu

23. 9. 2013 / Karel Dolejší

Kromě ruského prezidenta široko daleko neexistuje žádný politik, jehož postavení by bylo tak neotřesitelné, jako je tomu v případě německé kancléřky. A je to právě ona, kdo představuje hlavní motor evropské politiky úspor a deregulace trhu práce. Žádný z teoretických vyzývatelů ji nemůže ohrozit, protože zatímco jejich vlastní pozice je stále ohroženější, Merkelová právě výrazně posílila.

Tedy představa, že EU v dohledné době uvolní stavidla a opustí ekonomický kurs, který na kontinentální periferii přináší katastrofu, patří do říše rozhlasového Bajaji. Stejně tak historky o tom, že na míře zadlužení a mezinárodní konkurenceschopnosti nezáleží. Kdyby to byla alespoň přibližně pravda, politici s odlišnými ekonomickými koncepcemi než Merkelová by hamburskou rodačku museli už dávno strčit do kapsy. Místo toho lze ovšem pozorovat pravý opak: Německu se daří - a ostatní země EU topící se v menších či větších obtížích se postupně stávají pro další rozhodování o budoucnosti Unie stále méně relevantními.

Nejde samozřejmě o to, že by německá ekonomická politika byla obecně správná - to ani zdaleka není - nicméně pro Německo je v tuto chvíli v rámci možností naprosto vynikající, protože ekonomicky posiluje. A to stačí. Merkelová má pořádně silný mandát z voleb a jako faktická šéfka EU neshledá ani ten nejmenší důvod na dosavadní politice něco měnit, zatímco neexistuje nikdo další, kdo by ji ke změně přinutil. Takže zapomeňte na "helikoptérové peníze" a další nápady neobratně opsané z Bulgakova - škrtat se bude dál. Deficitní financování se zakazuje. Chcete-li hýbat s daněmi, mějte na paměti, že nesmíte ohrozit konkurenceschopnost. A pokud byste se náhodou chtěli vzpírat, zajeďte se mrknout třeba na Kypr.

Jestli máte pocit, že na právě uvedeném něco změní takzvaně levicová vláda, podívejte se, jak to dnes vypadá ve Francii.

Avšak nezoufejte, není proč. Můžete si přece dál po večerech před spaním na dobrou noc předčítat pohádky z Financial Times nebo Economistu, či trochu jiné od tuzemských autorů, ve kterých se to jen hemží kreativními ekonomickými politikami a dalšími vlídnými nadpřirozenými bytostmi, jež třeštící optimismus coby opium lidstva vykresluje věřícím v lákavých podobách muslimských hurisek - a jimiž se srdce bezradného úpadkového Evropana tak rádo a tak marně utěšuje.

Vytisknout