Jan Čulík: Já bych rád šel ke kořenu věci a rád bych v tomto momentě, posluchače prosím o pozornost. Myslím si, jsou asi takové tři základní věci, které leží skutečně u kořenů problému české žurnalistiky.

A první věc, první bod, je transparentnost majetkových poměrů. Tady je velký problém, že to je všecko mlhavé.

Antonín Přidal: Mluvíte o poměrech - v tom, kdo vlastní noviny?

Jan Čulík: Mohl bych to? V tom, kdo vlastní ty noviny. Podívejte se, je tady velmi složitá záležitost, vlastně velmi kontroverzní. Začala to Mladá fronta Dnes. To byl deník Mladá fronta, který vlastnil Socialistický svaz mládeže, vlastně tedy stát. Redakční kolektiv Mladé fronty si to zprivatizoval sám. Nikomu za to nic nezaplatil. To byl model, který potom následovala celá řada deníků, například váš list, který nyní je ve společnosti Borgis.

Petr Uhl: Ano.

Jan Čulík: Cynikové by mohli říct, že vy jste vlastně ty noviny ukradli. Protože -

Petr Uhl: No, cynikové. To nebyli jenom cynikové. Takové bylo i formální obvinění, které stát vznesl a pak to zastavil.

Jan Čulík: Já vím, jistě.

Petr Uhl: Ale jenom v případě Rudého práva.

Jan Čulík: Protože ty peníze měly patřit daňovým poplatníkům. A toto je prostě rána, která pokračuje. Jak může redaktor nějakých novin, pane Uhle, nebo tamhle Mladé fronty Dnes, psát- -

Petr Uhl: Ale jaké peníze?

Jan Čulík: Podívejte se -

Antonín Přidal: Ano, dopovězte! Jak může - - ??

Jan Čulík: Ty noviny měly určitou hodnotu. Mladá fronta Dnes - měla teda Mladá fronta měla tiskárnu, měla asi sto tisíc nebo kolik čtenářů -

Jiří Leschtina: Neměla tiskárnu, to jste špatně informován.

Jan Čulík: No, já tady mám podrobnosti, o tom. (Dodatečná poznámka: zde jsem se skutečně přeřekl, Mladá fronta nevlastnila tiskárnu, Jiří Leschtina má pravdu. Opravuju svou chybu. Podstatu argumentu to však nijak neovlivňuje.)

Antonín Přidal: Co plyne tady z těch nejasných majetkových věcí pro obsah novin dnes?

Jan Čulík: To, že jestliže pan Leschtina bude chtít kritizovat vládu, tak pan premiér může říct, vy mě nemáte co kritizovat, vy jste si ty noviny ukradl, třeba, že? Takže: pokud existují jasné, čisté majetkové vztahy ... Vysvětlete mi, proč ty vaše noviny nemohla nějaká babička z Horní Lhoty si v tom koupit akcie, když to šlo do privatizace. Proč to nešlo?

(Pauza)

Petr Uhl: Já nevím, já jsem v těch novinách tenkrát nebyl.

Antonín Přidal: Dobře, ale...

Jan Čulík: To je morální problém, který ovlivňuje všecko.

Antonín Přidal: K tomu, abych dodal, že diváci, kteří mi psali, upozorňovali, že jedna věc, která v českých novinách není, je jasnost v tom, kdo ty noviny vlastně vydává. Protože jména společností uvedených v tiráži neříkají nic. Borgis, akciová společnost. MaFra, akciová společnost u vás. Jiné noviny jsou vydávány společnostmi s ručením omezeným. Možná někdy ve vašich listech vyšly články, které byly vizitkami těch vydavatelských firem, představily jejich šéfy, jejich jiné podnikatelské cíle. Ale zapadlo to a nikdo neví, kdo je vydavatelem.

Jiří Leschtina: Já to klidně můžu říct, teda. Mně je trošku líto, já jsem měl pocit, že se budem bavit trochu obecněji...

(...)

Česká televize 9. 9. 1997. Zdroj: ZDE