Ten dotyčný ve své stominutové řeči uváděl nemnohé příklady porušení základních ustanovení Charty OSN a doprovázel to na pódiu trháním té příručky. Mnozí se mu smáli, mnozí odcházeli ze sálu (jak je jejich zvykem, když se jim říká něco pro ně nepříjemného). Světový tisk referoval o tom teátrálním výstupu (i Guardian), ale kdo neposlouchal v přímém přenosu tu řeč, vlastně se ani moc nedozvěděl, proč že ten člověk se tak rozčiloval.

Smutný paradox je ten, že za dva roky potom se tomu řečníkovi vlastně dostalo toho, na co on upozorňoval: že hlavní účel ustanovení OSN po 2. světové válce bylo, aby se už nikdy nestalo napadení nějakého státu státem jiným, ať už pod záminkou jakéhokoliv "ušlechtilého" důvodu. A aby se to opravdu nestalo, všechny ty zúčastněné státy se zavazují toto nejen dodržovat, ale i zabránit tomu a trestat případného agresora.