Ohledně Sýrie je Putin moderní Machiavelli - a je to dobře

14. 9. 2013

Namísto toho, máme tady našeho amerického pozitiního hrdinu - slitovného, liberálního bývalého profesora ústavního práva, který kdysi byl proti válce v Iráku - jak je na pokraji bombardování suverénní země bez souhlasu OSN, zatímco starý známý zloduch hraje roli mírotvůrce.

Číst Putinův článek bylo jako zažít, jak "někdo, koho osobně nenávidíte, vypočítá všechny vaše osobní chyby a udělá to děsivě přesně," přiznal se frustrovaný čtenář serveru americké pravicové televize Fox News ve svém komentáři k Putinově článku. "Putina nesnáším. Jenže téměř se vším, co napsal, naprosto souhlasím."

Odvážný plán ruského prezidenta umístit syrské chemické zbraně pod mezinárodní kontrolu možná nevyřeší konflikt v Sýrii a možná ani nezabrání vojenským úderům proti Asadovu režimu. Avšak Putinovu provokativnímu komentáři se už podařilo donutit Američany, aby začali vážně a kriticky uvažovat nad svou identitou z éry po ukončení studené války: nad zahraniční politikou, založenou na morálce.

Dlouhou tradici politiky založené na morálce zdědili Američané od Johna Stuarta Milla a jejím nejnovějším vyjádřením je Obamova zahraničněpolitická poradkyně Samantha Powerová, vlivná vědkyně a zastánce humanitárních intervencí. V nedávném projevu Powerová varovala, že nečinnost ohledně Sýrie budeme mít trvale na svědomí.

Jenže Putinův článek chladně objasnil to, co mnoho lidí podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění nyní konečně začalo akceptovat: že vojenské akce motivované morálním rozhořčením mohou často mít opačný dopad. Dokonce i omezené letecké údery, které navrhoval Bílý dům, povedou, jak napsal ruský prezident, "k dalšímu množství nevinných obětí a k eskalaci ... zvýší násilí a vyvolají novou vlnu terorismu". A to i za předpokladu, že bude pořád ještě možné přesně rozlišit skutečně nevinné osoby v občanské válce, kde "málokdo prosazuje demokracii".

Dáme-li stranou Putinovo manipulativní prohlášení, že nedávné chemické útoky provedla nikoliv Asadova vojska, ale vzbouřenci, Putinův základní apel, aby Američané konečně začali odlišovat morálku od mezinárodních vztahů, byl správný. Byl to apel, abychom se navrátili k zásadám, které dávno zavedl Niccolò Machiavelli, pro něhož bylo morálně i takticky nesprávné aplikovat v politické aréně morální hlediska, jaká jsou vhodná pro osobní život a osobní vztahy.

Avšak florentský filozof nebyl zastáncem amorální zrady. Obával se, že když určíme ve veřejné politice tak nesplnitelně vysoká měřítka, státník se jimi nechá zpitomět a nakonec ty hodnoty zradí ještě daleko vážněji. Je lepší zůstat realistou a chladnokrevně si být vědom limitů lidské ctnosti na světovém jevišti, vidět svět takový, jaký je, a ne takový, jaký by měl být.

Jak málo se změnilo za pět století, je zjevné ze rychle se rozšiřující propasti mezi efektivitou Putinovy reálpolitiky a nebezpečným váháním Obamova zdůrazňování, že je nutno morálně antropomorfizovat syrský konflikt. A popularita Putinova článku u americké veřjenosti dokázala, že americká veřejnost, i když nikoliv americký prezident, se konečně poučila z lekce Iráku: že pragmatická zahraniční politika může být daleko efektivnější a nakonec daleko "etičtější", co se týče ochraňování lidských životů a mezinárodní bezpečnosti, než politika založená na emocionálních morálních apelech, aby se šlo do války. Konec konců, zdůraznil správně jeden komentátor, pokud bude zabráněno potenciálně katastrofální americké vojenské intervenci, je už jedno, že to bylo zásluhou nedůvěryhodného Putina: diplomacie je o řešení problémů.

Že to vyžadovalo autoritářského vládce z bývalé "říše zla", aby otevřel Američanům oči o základní pravdě, je drtivým odsouzením amerického politického establishmentu. Jak to napsal jeden čtenář listu New York Times: "V jakém to žijeme šíleném světě, když Rusko vystupuje daleko rozumněji a odpovědněji ve vážné mezinárodní krizi než naše vlastní vláda. Je to, jako bych se dostal do nějakého bizarního paralelního vesmíru."

Podrobnosti v ZDE

Vytisknout