Zemřela sochařka a keramička Marie Kotrbová, spoluautorka největší keramické plastiky na světě

11. 9. 2013 / Štěpán Kotrba

Narodila se 29. 10. 1930 ve Zlíně, v rodině baťovského vedoucího, obuvnického mistra Františka Procházky a jeho ženy z řezbářského rodu Hurdů, jehož potomkem je i restaurátor František Sysel. Absolvovala zlínskou Školu umění a Střední uměleckoprůmyslovou školu ve Zlíně a v Uherském Hradišti u učitele Svatopluka Úředníčka. Studia dokončila v roce 1958 v atelieru sochařství Vysoké školy umělecko průmyslové pod vedením profesora Jana Kavana, kde získala titul akademická sochařka. Realizace jejích tehdejších studentských děl byly součástí československé expozice, jejímž autorem byl právě Jan Kavan a jeho žáci, na výstavě EXPO v Bruselu a dodnes je najdeme jako výzdobu lázní Luhačovice jako tzv. Bruselskou fontánu. Další "bruselská díla" lze najít např. jako výzdobu mateřské školy v Praze Košířích.

Se svým spolužákem a později manželem ak. soch. Štěpánem Kotrbou sr. (1932-1999), v osmdesátých letech i se synem ak. soch. Štěpánem Kotrbou jr. (1963) tvořila od sedmdesátých do devadesátých let v Poštorenských keramických závodech rozměrné abstraktní kameninové plastiky pro veřejná prostranství měst. Tuto tvorbu najdeme na Severní terase v Ústí nad Labem, v Pardubicích, v Mostě, v Chomutově, Ledči nad Sázavou, v Praze-Bohnicích i jinde. Některé z děl jsou v soukromých sbírkách, ve sbírce pojišťovny Kooperativa, ve sbírce Mezinárodního keramického sympozia v Bechyni, ve muzeu ve Faenze i jinde.

Marie Kotrbová navrhovala a realizovala i řadu velkých abstraktních keramických reliefů ze solené a glazované kameniny či "granuly" s roztaveným sklem, jako například na Velehradě či v Praze na Břevnově. Je též spoluautorkou největší keramické plastiky na světě, tři metry vysokého a 1,2 tuny vážícího Květu, který je dnes v soukromém vlastnictví. Nadčasové zvládnutí glazur a mistrné použití mrazuvzdorné kameniny předurčilo volnou tvorbu rodiny Kotrbových pro exterierové použití ve veřejném prostoru.

Krátce po absolutoriu na VŠUP spojila na počátku šedesátých let Marie Kotrbová, romanticky inspirovaná slováckými krůžky, družstvem Artěl a nakladatelstvím Družstevní práce, jehož byla členkou, svůj osud s tradiční lidovou uměleckou tvorbou a veřejnoprávní korporací - Ústředím lidové umělecké výroby. ÚLUV byla jediná veřejná instituce, která se snažila řemesla, soukromé řemeslníky a řemeslnické rodové dynastie zachránit i v dobách, kdy soukromé podnikání nemělo na růřích ustláno.

Do ÚLUV v roce 1963 nastoupila Marie Kotrbová jako designerka a více než dvacet let zde navrhovala vzory a dekory tradiční užitkové i ozdobné keramiky -- majoliky, hrčniny, jemné kameniny i slovácké fajánse. Organizovala výrobu svých návrhů v řadě družstev a soukromých dílen v celé republice. Věnovala se soustavně studiu tradičních technologií a možností jejich využívání pro soudobou keramickou tvorbu, i možnostem tvůrčích proměn tradičního keramického tvarosloví pro soudobý interiér. ÚLUV se rozvíjelo na pevně budované základně tří složek: etnografického výzkumu takových osobností, jako byli Josef Raban, Josef Jančář, Jiřina Langhammerová či Alena Vondrušková, umělecké práci týmu špičkových výtvarníků-designerů a vynikající dovednosti lidových mistrů.

Takto pracovala Marie Kotrbová dlouhá léta s dílnou Jaroslava Jana Vondráčka - družstva Keramo v Kostelci nad Černými lesy, se soukromou dílnou Antonína Hartla a rodu Petrášů v Tupesích, s majolikovou dílnou mistra lidové umělecké výroby Antonína Mošťka ve Vlčnově a oblastní keramickou dílnou ÚLUV v Uherském Hradišti Ladislava Znoje, dílnou hrnčířského rodu Karla Hausera ve Valašském Meziříčí, s dílnou v Levíně, dílnou ve Vřesovicích, družstvem Jihotvar v Hrdějovicích a dalšími provozovnami keramické výroby ÚLUV. Do důchodu odešla v roce 1986, ale v tvorbě pokračovala až do roku 1996.

S užitou tvorbou Marie Korbové se několik generací chalupářů, milovníků tradičních řemesel a skandinávským funkcionalismem inspirované bytové kultury setkávalo v 15 vyhlášených prodejnách Krásná jizba po celém Československu. I když návrhy byly prezentovány jako "lidová umělecká tvorba", byla to vše původní autorská tvorba několika výtvarnic jedné generace, inspirována lidovými motivy 16.-19. století - čerpající z tradic lidových řemesel a zároveň moderní. Velkou výstavu kultury stolování Marii Kotrbové uspořádal ÚLUV ve výstavní síni Ústředí lidové umělecké výroby ve Strážnici a později i ve výstavní síni ÚLUV v Praze v budově, kdysi známé jako Dům uměleckého průmyslu. Její výrobky exportovaly Krásné jizby do SRN a dalších zemí.

Marie Kotrbová také díky iniciativě dr. Křížkové na zadání státního výzkumného úkolu tehdejšího ministerstva kultury rekonstruovala a po dvaceti letech bádání a technologických experimentů nakonec i znovuobnovila některé již zapomenuté středověké a staré habánské technologie zpracování majoliky, fajánse i černé, "zakuřované" hrnčiny, které se dodnes věnuje hrnčíř Ivo Nimrichter v Bukovanech na Hodonínsku či berounské keramiky z 14. - 16. století, jerjíž napodobeniny dnes vyrábí v Hýskově Vladimír Izbický.

Dnes se s designerskou tvorbou Marie Kotrbové, označené většinou jen pečetí ÚLUV, setkáme v soukromých sbírkách doma i v zahraničí, někdy i v muzeích, kde ji prezntují jako doklad lidového uměleckého řemesla. Její hrnečky, pekáče, džbány, kubaně a jídelní soupravy potkáte na stěnách a poličkách českých chalupářů a zdech sklepů moravských vinařů. Možná některý z tisíců realizovaných vzorů Marie Kotrbové máte doma i vy ve sbírce hrnečků po babičce a nevíte o tom...

Trosky archivu její práce z doby před "tržní" likvidací ÚLUV v devadesátých letech najdeme v Národopisném oddělení Národního muzea, Slováckého muzea a Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Zatímco UNESCO podporuje tradice projektem, nazvaným Žijící lidské poklady, v Česku se k řemeslům a jejich mistrům obrátila společnost zády. A trh bez přívlastků si neporadil. Poslední keramické výrobky, inspirované tvorbou Marie Kotrbové, lze dnes najít pouze v produkci slovenského ÚĽUV.

Znalosti a zkušenosti tradičních řemesel přežily jen v omezené míře u několika desítek mistrů tradiční rukodělné výroby a nositelů tradice lidových řemesel. Téměř všechny mistry keramického řemesla v jejich začátcích učila výtvarnice a sochařka Marie Kotrbová. Budovala tím v evropsky ojedinělém projektu Ústředí lidové umělecké výroby u několika generací hrnčířů a džbánkařů odkaz poctivé a kvalitní řemeslné práce s vysokou estetickou hodnotou, technologickou kázeň, úctu k materiálu i řemeslu a úsilí o jeho tvořivé ztvárnění.

Fotogalerie: ZDE

Vytisknout