Marné hledání provazu v domě oběšencově aneb nepravdy kancléře Mynáře

30. 9. 2013 / Dita Portová

Nominace prý probíhaly na krajském výboru. Všichni kandidáti byli zvoleni v primárkách na krajské konferenci. Zhruba dvě stě preferenčních hlasů prý nedovoluje vůbec přemýšlet, ať by šlo o kohokoliv, o nominaci jedničky. Lídr Karlovarského kraje získal preferenčních hlasů 206 (Portová 234).

Další nepravda - předsednictvo mne nechtělo vylučovat. Seděli jsme každý jinde? Mohla bych vyprávět, jakým očistcem jsem ve čtvrtek prošla a zřejmě díky novinářům za dveřmi jsem zatím zůstala členkou SPOZ.  

Jako sláma z bot čouhají však z jeho slov mnohem vážnější skutečnosti než prosté nepravdy. Plzeň a Praha nejsou jediné nespokojené kraje. Ve středních Čechách okusili v režii Mynáře a Nejedlého „velrybářské“ metody, v Hradci se vylučovalo a rušily se celé organizace. A proč?  Aby se lídrem stal člověk, který bohužel neví, jak se jmenuje strana, za níž kandiduje... při vší úctě k panu Hůlkovi.

Nemám ani žádné našeptávače. A opravdu nevěřím, že někdo umí našeptávat Miroslavu Šloufovi. Ano, Mynář má pravdu, média ho léta démonizovala a dnes mu dávají prostor. Zjevně pan kancléř není schopen pochopit, že novináři píši o tom, co se děje a mluví s těmi, kteří jsou ochotni a nebojí se pojmenovat špatnost. Oč je snazší hledat vnějšího nepřítele. Někdo prý tu kauzu uměle živí a velký Mynář má určitá tušení, kdo se za tím spiknutím skrývá. Ale neřekne, nechá si to pro sebe! Schovejte si to tajemství, pane Mynář, byla by to jen další nepravda. Je totiž mnohem obtížnější hledat chybu u sebe. A už vůbec je asi z výšin Hradu obtížné pochopit, že Portová a další nejsou zhrzeni. Že jim může jít dokonce o takovou marginalitu, jako jsou normální lidi ze SPOZ. Nechci se smířit s tím, že se celá sdružení  prodávají „vlivným“, aby se ještě posílila moc a přísun peněz. Došlo k tomu ve středních Čechách a zřejmě už i v Plzni.

Pan Mynář přece ví, že spolu s Nejedlým a Štenglem půl roku říkali - lídra nehledejte, najdeme „hvězdu“. Mluvilo se o hokejistovi Strakovi, ředitelce fakultní nemocnice a dalších. Stejně jako do Prahy se ani na konferenci v Plzni žádná „hvězda“ nedostavila. MUDr. Pavlíčková (sbírala v Plzeňském kraji doposud  nejvíce preferenčních hlasů) nabídku vést kandidátku odmítla, pan Kůrka (kandidoval na můj návrh)  však v tajné volbě prohrál a tak jsem se ocitla v čele. Žádná sebestředná a uražená ženská. Byla jsem i poté připravena návrh “apoštolů“ ctít  a postavit do čela kandidátky opravdu významnou osobnost.

Proti stanovám strany se však náhle stal lídrem pan Seemann. Nepříliš známý odborář spojený přes plzeňskou Škodovku s lidmi jako jsou pánové Diviš a Čmejla. Ano, s pány, kteří dnes stojí před švýcarským soudem kvůli Mostecké uhelné. Je mi líto, že kolegové z předsednictva s návrhem, který by stranu poškodil, souhlasili. Jen atmosféra strachu je snad polehčující okolností. Vydrželo to pět dní. Hodinu poté, co byly odevzdány kandidátky, proběhlo tajemné hlasování per rollam a  jedničkou stal se pan Kůrka. Čtrnáct lidí z dvaceti bylo z kandidátky vyškrtnuto. Vyhrála jiná skupina podnikatelů – veksláků. Část z nich do SPOZu přivedl muž, jenž dnes čelí trestnímu stíhání za 100 miliónový daňový podvod s pohonnými hmotami.

Už pár dní hledám provaz, za který ve SPOZu podle vyjádření Mynáře a místopředsedy Kruliše prý jednotně táhneme. Článek plný nepravd a osobních invektiv jím určitě není. Navíc nejsem ochotna táhnout za provaz, který vede k privatizaci strany, jenž má ve svém názvu jméno prezidenta. K posilování moci jednotlivců metodami, které s právy občanů nemají nic společného. Nejsem ani zhrzená, jen jsem optimista a bojovník. Pořád věřím, možná naivně, že najdeme sílu a dost spojenců na to, abychom jim jejich provaz sebrali a zatáhli na správnou stranu.

Autorka je místopředsedkyně Strany práv občanů - Zemanovci.

Vytisknout