Pravda a lži o socialismu

29. 8. 2013 / Adam Votruba

Tento "první" socialismus není ani politickým režimem ani ekonomickou soustavou. Jde o pouhé politické cíle, které mají být dosaženy a byly vždy dosahovány v rámci parlamentní demokracie a v rámci kapitalistické ekonomické soustavy. Socialismus je názor, který v demokratických zemích soupeří s liberalismem a konzervatismem ve sporu o to, jak nejlépe spravovat současnou demokratickou a kapitalistickou společnost.

Druhý význam slova "socialismus", který máme v naší společnosti zažitý, je ten, který tomuto slovu přisoudila komunistická ideologie a propaganda. Socialismus se měl stát ekonomickou soustavou, protikladnou kapitalismu, postavenou na státním vlastnictví tzv. výrobních prostředků. Šlo údajně o přechodnou soustavu na cestě ke komunismu. Země pod komunistickou diktaturou byly označovány komunisty jako socialistické, čímž mělo být zároveň řečeno, že tyto země teprve budují komunismus -- zaslíbený stav, kterého mělo být dosaženo v budoucnu. Kdo chodil před listopadem na základní školu, možná si pamatuje, co se tenkrát cpalo nejen dětem do hlavy: Socialismus znamená "každý podle svých možností, každému podle jeho práce", komunismus znamená "každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb".

Socialismus jakožto režim komunistické diktatury a komunisty řízená ekonomická soustava nemá nic společného s politickým názorem sociálně demokratických a socialistických stran, s nimiž komunisté kdysi velice tvrdě zatočili. Pravověrný komunistický pohled na socialistické strany je takový, že tyto strany svou politikou umožňují přežití nenáviděného kapitalismu -- jinými slovy: socialisté jsou zrádci dělnické třídy, protože jsou ochotni ke kompromisu s buržoazií.

V českých podmínkách se snadno a s lehkostí lže o socialismu tím způsobem, že se směšují dva různé významy tohoto slova. Říkám záměrně "lže se". Kdo píše do novin či vstupuje do politiky, by měl o dvou významech tohoto slova vědět a pokud o nich neví, pak je to snad ještě horší, než kdyby dvojznačnosti tohoto slova demagogicky zneužíval. Když vám někdo řekne, že jeho dcera bydlí na koleji, určitě se nebudete strachovat, že ji přejede vlak. Když však v českých zemích někdo prohlásí, že volby vyhrají socialisté, ihned se začnou rojit panikáři.

Za všechny uvedu alespoň jeden konkrétní příklad. Dne 24. srpna 2013 zazněl na Českém rozhlase komentář Jiřího Tichého, kde se mimo jiné praví: "Tož dobrá, po volbách probudíme se do socialismu, doufejme, že demokratického. Jen se strachuji, že to nebude ani onen tolik vysmívaný 'socialismus s lidskou tváří', nýbrž socialismus s pokřivenou hubou a pokroucenou páteří z tíhy nůše plné naslibovaných jistot..." Srovnávat předpokládanou vládu sociální demokracie vzešlou z demokratických voleb s jedinovládou KSČ z roku 1968 je poněkud nevkusné. Smutnou ironií je, že autor v témže článku vytýká panu Zavadilovi jeho nevhodný výrok o tom, že Nečasova vláda je nejhorší od 50. let.

Ne, po volbách se neprobudíme do socialismu! Probudíme se do kapitalismu, jaký jsme si tady budovali od roku 1989, a nová sociálně demokratická vláda se bude nanejvýš pokoušet provést nějaké drobné změny v jeho nastavení. Do té doby, než se tak stane, se na nás zřejmě pohrnou z médií různá mírně hysterická varování od lidí, kteří "neví", co slovo "socialismus" znamená. Rád bych proto upozornil laskavé čtenáře, že dnes už máme v češtině celkem slušné učebnice politologie.

Vytisknout