Tragická situace před předčasnými volbami v ČR

31. 8. 2013 / Veronika Sušová-Salminen

Nejde jen o svobodu jednotlivce a trh, ale jde tu o vyšší principy: o svobodu jako takovou, lidská práva ve světě a samozřejmě o demokracii a její obranu před a) autokratickým prezidentem, který si usurpuje moc a b) hrozbu levicové většiny po předčasných volbách.

Všechno to jsou emotivně silné slogany: autokracie Zemana se tu mísí s latentní rusofóbii (putinovská metafora) a obavami návratu na Východ; levicová většina je potom zakomponována do vypěstovaných předsudků vůči levici jako původci minulé totality a jako geneticky předurčenému agentu opakování naší minulosti. Levicová většina "by mohla" eventuálně dovést zemi do nové totality. Má to ve svém "kódu", ať udělá nebo říká cokoliv.

"Nová" pravice kalouskovského střihu tu je pro to, aby nás zachránila před opakováním minulosti - před našimi vlastními dějinami, z nichž si ale máme pamatovat jenom něco.

Nabízí, alespoň pro zatím, "program" zpětného zrcátka: zamezit opakování dějin.

Stylizuje se tím do pozice strážce demokracie a zároveň zpochybňuje demokratičnost levice a potvrzuje svůj monopol na demokracii (tak jak to dělala ODS, v tom se od sebe neliší).

Konkrétní politická agenda (řešení konkrétních problémů pomocí konkrétních řešení) je jenom ornamentem, doplňkem v soupeření "dobra" se "zlem", aby se neřeklo.

Vždyť nakonec je přece důležitější žít v demokracii (garantované panem Kalouskem) než diskutovat o daňovém zatížení, stavu vzdělání, propadu ekonomiky, postavení Romů a výsledcích minulého vládnutí, ne? S tím musí souhlasit každý.

TOP 09 se vedle toho veze na vlně popularity K. Schwarzenberga, v jejím podání jediného skutečného dědice V. Havla. Jeho popularita z velké části stojí na dobře prodaném symbolickém kapitálu původu a na sebestylizaci, které kolonizují realitu špatně formulujícího a nepříliš bystrého starého muže, který se snaží udržet rodovou tradici. Schwarzenberg se pro národ stal Andersenovým císařem, co stojí před národem nahý, ale nikdo si netroufne to říct nahlas.

Levice, nebo to co z ní v Česku zbylo, není schopna dnes toho nejdůležitějšího - neumí manipulovat s významy a symboly. To jí z hlediska české politické kultury značně oslabuje především v době volební kampaně.

Tady se opět ukazuje základní postoj, daný asi kulturně, kdy se v české politice nebere ohled na osobní kredibilitu a každé obvinění politika je předem považováno za "politicky motivované" (tedy nemá se z něj vyvozovat žádný závěr, nic se neděje, uvidíme) a kde platí neomezeně presumpce neviny.

Neexistuje tu žádná linie mezi tím, kdy toto může být pravda (jistě je obvinění nejlehčí cesta k tomu někoho zdiskreditovat) a kdy už je to otázka nedůvěryhodnosti a její reprodukce.

V situaci, v jaké ČR je, by se ale měla ta hranice hledat a nikoliv ten problém zase ignorovat. Opravdu si nemyslím, že česká politika je na tom tak dobře, aby do voleb kandidovali opět obvinění, podezřelí kandidáti. Reflexe tu zřejmě chybí.

Vytisknout