"Vážený pane prezidente, Tomáši G. Masaryku,

sešli jsme se tady -- na důležitém místě -- v důležité chvíli. Přišli jsme sem, jako se chodí domů, pro povzbuzení.

Československá republika, kterou jste téměř před sto lety založil, je i pro nás, co jsme se narodili mnohem později, záležitostí srdce a víry. Pro naše prarodiče to byla i záležitost obnovené národní hrdosti.

Vy jste však, pane prezidente Masaryku, nejen založil suverénní stát, ale současně jste vychoval jeho občany k demokracii a k odvaze ji bránit. Příklad legionářů zformoval následný druhý a pak i třetí odboj. Přestože První republika trvala pouhých dvacet let, její ideje trvale přežívaly v myslích lidí. A tak se i v listopadu 1989 zdánlivě zdecimovaní a laxní občané Československa znovu přihlásili o slovo, vyšli do ulic a svrhli režim. Obešlo se to bez jediného výstřelu. Malý národ, chce-li přežít, musí umět odpouštět i veliké křivdy. Dokonce i křivdy, které páchá sám na sobě, na svých lidech. Odpouštění je ale účinné jen tehdy, je-li opravdové, teprve pak je spojeno s očistnou katarzí. Náš polistopadový způsob odpuštění však vypadá spíš jako boží dopuštění. Zatím přinesl tyto výsledky:

1. Prvního ledna 1993 se Československá republika bez vypsání referenda rozdělila na dva státy -- z jednoho malého státního útvaru tedy vznikly dva miniaturní.

2. Mnoho státních podniků bylo privatizováno neprůhledným způsobem, vlajkové lodi českého průmyslu dnes plují pod jinými vlajkami, sklárny a textilky se potopily, jídlo dovážíme z Polska, boty z Číny, nádeníky z Ukrajiny...

3. Římskokatolické církvi byly do soukromého vlastnictví přiklepnuty majetky, které dříve pouze spravovala. Zákon o církevních restitucích, s jehož přijetím nesouhlasí 80 procent obyvatel, ohrožuje sekulární charakter republiky zakotvený v ústavě a dává ŘKC moc, jakou neměla ani za habsburské monarchie. Územní celistvost země je narušena, desetitisíce hektarů zemědělské půdy a především lesů připadne ŘKC. Tím je porušen platný zákon o První pozemkové reformě i zákon o její revizi. Současně se prolamují platné dekrety prezidenta Beneše.

4. Rozkradený a zadlužený stát už není schopen plnit své základní funkce dané ústavou (zdravotnictví, sociální zabezpečení atd.) a občané protestující proti tomuto úpadku, který nezavinili, jsou označováni za lůzu.

5. Poslanecké mandáty jsou předmětem obchodu a celá politika se stala byznysem.

6. Vláda, která před několika dny padla kvůli korupčnictví, kritizuje osoby činné v trestním řízení za to, že konají svou povinnost.

Vážený pane prezidente Masaryku,

nepřišli jsme sem jen naříkat. Ne, my nejsme plačky.

Přišli jsme Vám slíbit, že to nevzdáme. Příklad našich statečných předků nás naučil, že pasivita není program, ale prostě zbabělost. A my nejsme zbabělci. Víme, že smysl českých dějin je naše společné dědictví, které je třeba hájit stále znovu a znovu. Víme, že existence českého státu není samozřejmostí, ale trvalým, dědičným úkolem pro každou generaci. Víme, že ve chvíli, kdy politici selhávají, podvádějí, kradou a lžou nám do očí, je řada na nás, občanech, abychom tak jako v dobách totality, řekli hlasitě DOST! Policie sice zatkla část korupčníků, ale ti, co zatím obviněni nebyli, mají hroší kůži a mylný pocit nedotknutelnosti. Drží se pořekadla, že lepší drzé čelo než poplužní dvůr. A tak se znovu hlásí o vládnutí, aby nelegitimně přijaté zákony zakonzervovali a připravili další. To už jim, my občané, nedovolíme. Prvním krokem k nápravě jsou předčasné volby. Není to zažehnání těžké choroby, ale je to aspoň první pomoc - transfůze. Teprve po volbách se ukáže, zda pacientka jménem demokracie je schopná pozvolna se uzdravovat, anebo zda bude nutná nějaká radikální operace.

Jako zástupci občanských iniciativ půjdeme nyní toto stanovisko předat prezidentovi Miloši Zemanovi. Myslíme si, že je nezbytné, aby představitel státu znal a přijal názor těch, kteří jej do funkce zvolili."

"To hlavní zde již řekly Lenka Procházková a Eva Novotná. Rád bych ale jednu věc přece jenom doplnil. Milý a vážený prezidente Masaryku, bohužel nám uniká jedna podstatná okolnost, kterou jste si velmi dobře uvědomoval. Má-li fungovat demokracie, nemůžeme bojkotovat sociální aspekt. Bohužel, naše společnost je silně rozdělená, mimo jiné generačně. Každý sleduje vlastní zájem, a nedochází mu, že potřebuje ty druhé. Že zde nejsme sami. Že sice můžeme hodit přes palubu část společnosti -- např. seniory, osoby handicapované, dlouhodobě nezaměstnané, ženy samoživitelky, lidi zaměstnané -- ale s Damoklovým mečem chudoby nad hlavou -- ale že se nám to vrátí. Žijeme všichni v jedné společnosti, a nikdy nevíme, kdy se dostaneme do situace těch, se kterými nyní nechceme mít nic do činění. A pokud se bude mít výrazná část společnosti špatně, nemůže to neovlivnit životy těch, kteří se špatně nemají.

E. A. Poe ve své Masce Červené smrti varuje před tím, že sebesilnější zdi nezabrání zkáze, která se stane masovou. To mnozí opomíjejí a nechtějí si připustit. Je to krátkozraké a ve svých důsledcích zhoubné. Je to živná půda pro tendence veskrze nedemokratické, které sice mohou vyhovovat některým mocenským elitám, které ale poškodí většinu nás, občanů. Vy, prezidente Masaryku, jste odešel v době pro Československo tragické. Viděl jste před sebou jednoznačnou hrozbu všemu, co jste budoval a co jste odkázal dalším generacím. Tehdy ale ještě lidé aspoň věděli, oč mohou přijít a za co mají bojovat. Dnes tato vize bohužel chybí -- či je výrazně pošlapána.

Je zapotřebí začít sociální problémy této země řešit. Pojmenované již vcelku jsou, jen to řešení zatím pokulhává. Věřím, že dějiny se dvakrát ve stejném kabátě neopakují, a opakují-li, pak podruhé jako fraška. Snad již největší tragédie máme za sebou. Ale nespoléhejme na to. Směs klesající kvality vzdělání, mediální manipulace a touhy některých osob po moci je více než třaskavá. Nepodceňujme situaci, nerezignujme na naše snažení, nedopusťme rozklad demokracie. Zajímejme se o ty druhé, nenechme sociální napětí eskalovat.

Děkuji za pozornost."