Exorcismus aneb Vymítání

24. 6. 2013 / Lubomír Brožek

Nechodí nazí, ale oblékají se do značkových obleků. Nepřebývají v hrobech, ale v okázalých vilách. Jejich posedlost však není o nic menší: Jsou posedlí mocí, která je nutí lhát a pitvořit se, pro niž jsou schopni a ochotni obětovat vše. Přátelství, ideály, čest, lidství...I svou duši.

Jak praví Matouš, po ovoci poznáte je. Což mi připomíná, že jsem se nedávno zastavil v jistém hypermarketu pro hroznové víno. Najít hrozen bez plísně bylo téměř nemožné. A zatímco jsem vybíral a přebíral, oblažoval mě vlezlý hlas reklamního démona, opakující z reproduktorů do zblbnutí: "Má naše ovoce tu správnou šťávu?" Prostě blázinec!

Vzpomněl jsem si v té chvíli na naši politickou "reprezentaci". Jak se znovu a znovu čistě prezentuje a jaké je ovoce, po němž poznáte ji v tom velkém hypermarketu světa, v němž se stáváme zbožím, jehož cena klesá, a kde je stále těžší najít někoho, kdo není na prodej. A zatím se horečně přehrabujeme prohnilým ovocem.

I my jsme posedlí - představou, že přece úplně všechno nemůže být zkažené. Najdou se dokonce blázni, kteří věří, že ta rozbitá prázdná hliněná nádoba zvaná trojkoalice se dá ještě slepit. I kdyby se o to někdo pokusil, dal by se do takového slepence nabrat alespoň jeden nezkalený doušek, z něhož by se nezvedl žaludek?

"Vade retro satanas...", praví se v jedné z formulí exorcismu: "Odstup, Satane, / nepokoušej mne marnostmi. /To, co nabízíš, je zlé / sám vypij svého jedu."

Obávám se však, že zaklinadla nepomohou. Spíše aby pomohlo, kdyby občané jasně a srozumitelně artikulovali svoji vůli a nečekali na příchod exorcisty, který pronese kouzelné zaříkání, po němž ze zbytnělého těla státu začnou sama od sebe odpadávat nacucaná klíšťata.

Zatím je, pohříchu, vše při starém, vůle občana je přezírána a pokračují rituální tance kolem křesel předsedy vlády a poslanecké sněmovny. Ovoce je sice zkažené, ale pořád se nabízí. Momentálně se v něm přebírá prezident. Už naznačil, že by nebyl proti vládě odborníků. Že by objevil chutný, čerstvý a nezkažený plod? Jaký by asi byl manévrovací prostor takové vlády se stávající poslaneckou sestavou za zády?

Těžko říct. Jisté je vlastně jenom to, že poslední věc, kterou lze od poslanecké většiny očekávat, je vlastní rozpuštění a vypuštění. Už jenom proto, že si mnozí až příliš zvykli na svůj standard, už jenom proto, že jim nikdo nesdělil, kdo by za ně platil hypotéky. Zadání je jasné, hodné Lazara: Přežít svou smrt! Otázka zní: Jak, aby to moc nebolelo.

Exprezident doporučuje odebrat politiku pánům v kuklách. Kdo se jich bojí? Ten, kdo omlouvá politické handly a argumentuje, že je to možná nemravné, ale není to korupce? A co to tedy k čertu je! Kam až lze rozevřít nůžky mezi morálkou a výkladem zákona, paragrafu ohýbaného k prasknutí za jediným cílem. Udržet se u vesla ještě alespoň ten rok. Kdyby to nebylo nechutné, bylo by to úsměvné bláznu od ucha k uchu.

"Nevoní to, ale zavřete nás všechny?" poznamenal odstoupivší premiér. Co tím chtěl říci? Abychom si ucpali nosy a drželi a drželi..., dokud neuvěříme, že vymítat není vlastně co, že posedlost mocí neexistuje a...ano - to, že některé věci příšerně smrdí, je vlastně normálka.

A co kdyby se u obávaných zakuklenců inspirovali i samotní páni poslanci. Pokud by jim nevadilo, že ztratí tvář. Kukly by měli ve stranických barvách...Ne osobnostmi, jen těmi barvami by se lišili. Vlastně by se toho tolik nezměnilo v tom nepřetržitém virtuálním víru změn, v němž se občan tak trochu topí -- a s ním zbytky iluzí. Je neuvěřitelné, co všechno může být v blázinci normální a jak těžké je za stranickými barvami najít tvář a za tváří osobnost. A prezident hledá a hledá. Upřímně řečeno, vůbec mu to nezávidím.

Vytisknout