Církev nebyla tím, kdo po Bílé hoře získal majetek protestantů

5. 6. 2013

Rád bych uvedl na pravou míru názor paní Věry Cerrutiové, která ve svém článku uvádí, že katolická církev získala současný majetek hlavně zabráním majetku protestantů po nešťastné bitvě na Bílé hoře, píše Ivo Naiman.

Bohužel jde o často rozšířený mýtus, který nemá s realitou mnoho společného. V 15. století, v době husitských válek přišla církev v Čechách o velké množství dřívějších majetků. V Čechách bylo vypáleno, rozbořeno nebo alespoň vyloupeno několik stovek klášterů, biskupských sídel a většina majetku přešla pod husitská města a místní husitskou šlechtu. Na Moravě byla většina církevního majetku a církevní hierarchie uchována.

Po skončení husitských válek byla v roce 1436 dojednána Basilejská kompaktáta, která tehdejší stav "zakonzervovala" a dovolila vznik tzv. "království Dvojího lidu", tj. katolíků a ultrakvistů (z nichž později vznikla většina evangelických církví), píše Ivo Naiman.

Po prohraném stavovském povstání v roce 1620 byla zahájena rekatolizace, kdy byla postupně vypovězena ze země většina nekatolického duchovenstva a později i šlechty. Tato etapa byla stvrzena roku 1624, kdy bylo císařským patentem povoleno v Čechách pouze katolické náboženství. Celkový počet emigrantů se odhaduje na zhruba 1/5 obyvatelstva, jeho větší část tvořilo německé etnikum, kde byl protestantismus nejvíce rozšířen.

Po roce 1620 církev předpokládala, že dostane zpět většinu majetku, ztraceného před začátkem husitských bouří. Na základě Restitučního ediktu císaře Ferdinanda II. z 6. března 1629 totiž mělo dojít k navracení církevního majetku, zabraného protestanty. Tento edikt se však nepodařilo nikdy vyplnit a katolické církvi byla vrácena pouze menší část původního majetku. Zbytek nebyl vydán z důvodu odporu měst a šlechty, která tento majetek spravovala a která se ho už nehodlala vzdát. Proto došlo v roce 1630 k úmluvě mezi císařem a pražským arcibiskupstvím o tzv. /solní pokladně/. Na jejím základě se arcibiskup pražský zavázal, že nebude žádat restituci předhusitských církevních majetků a panovník se zavázal, že bude arcibiskupovi odvádět 15 krejcarů z každé bečky soli dovezené do Čech.

Právě tento dokument o zřízení "Solní pokladny" dokazuje, že církev po Bílé hoře nebyla tím, kdo většinu majetku protestantů získal.

K tomu: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 5.6. 2013