Dřímající šedá síla

5. 6. 2013 / Ivan David

Podíl obyvatel ČR ve věku nad 60 let pomalu roste. Jejich vliv na veřejné dění tomu neodpovídá. Většinou se příliš neidentifikují se svojí věkovou kategorií, se kterou sdílejí mnohé společné zájmy. Ještě méně se připomíná, že s ní sdílejí také společné zkušenosti a z nich plynoucí nadhled. Sdílejí ovšem také například menší pružnost při uplatňování nových technologií nebo zdravotní a sociální zranitelnost.

Vzhledem ke svojí početní síle by teoreticky mohli představovat významnou politickou sílu. To za předpokladu, kdyby se dokázali zorganizovat k širší aktivitě namísto snahy nepřekážet a ponechávat "klid na práci" těm, kteří s nimi nepočítají.

Širší aktivitou rozumím rozšíření zájmu z úzké problematiky valorizace důchodů, příspěvku na nájemné a doplatků na léky... Ani trpělivé připomínání těchto ekonomických zájmů nemůže vést k jejich významnějšímu prosazení. Politici samozřejmě jednají jen tehdy, kdy jim hrozí ztráta nebo kyne zisk. Ostatně pracovat bez těchto předpokladů by bylo v politické soutěži neefektivní.

Uplatňovat vliv v politice tedy nelze jinak než hrozit ztrátou nebo nabízet zisk. To první, co by bylo pro zvýšení vlivu nutné udělat, by bylo získání souvěkovců pro společnou akci. K tomu je nutné posilovat přesvědčení, že je toho více, co seniory spojuje, než toho, co je rozděluje. Znamenalo by to hlásit se ke svému seniorství. Ovšem hrdě, ne je pouze přiznávat. Důraz je nutné klást ne na fakt dožití a zestárnutí, ale na fakt sumy práce, kterou senioři společnosti odvedli a sumy zkušeností, které v životě získali. Je to samozřejmě těžké v době poklesu společenské koheze (rozkladu sociálních vazeb) a při módní neoliberální ideologii opovrhující solidaritou včetně mezigenerační, i když se jí dovolává v okamžiku, kdy ji ničí.

Pokud by senioři sami sebe dokázali zaktivizovat jako politickou sílu, pak by jejich ignorování hrozilo volební ztrátou a vstřícnost jejich požadavkům by přinesla volební zisk. K tomu by bylo nutné rozšířit téma valorizací, příspěvků a doplatků o řadu celospolečensky významných témat, která se netýkají jen seniorů samotných, ale jsou zaměřena do oblasti humanistických ideálů, společenské solidarity a dlouhodobé perspektivy společnosti nejen v ekonomické, ale i ekologické a kulturní oblasti. Většina seniorů na tyto hodnoty nerezignovala, přestože se úpadku v dlouhodobém horizontu nedožijí.

Pokud si vůdčí osobnosti v seniorském věku neuvědomí svoji odpovědnost a příležitost uplatňovat možný vliv a budou se projevovat nepřekážením dosavadnímu vývoji, pak se naopak sami stanou další překážkou pro nalezení východisek z prohlubující se společenské krize.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 5.6. 2013