Pokrytecká snaha ČSSD

20. 5. 2013

Rád bych ale poukázal na hlubší souvislosti tohoto návrhu ČSSD. V odůvodnění se poukazuje na nutnost rovnoprávného postavení mužů a žen a odkazuje se na skandinávskou praxi péče o děti a to zejména na Švédsko. Dle mého názoru je však tento návrh pouze vysoce pokryteckou snahou sociální demokracie vyzobávat dílčí prvky skandinávského systému, motivované snahou prospět určitému úzkému okruhu osob. Byla to totiž právě ČSSD, která vlivem svého senátorského klubu zamítla v létě 2011 návrh na uzákonění střídavé péče o děti po rozvodu a to dokonce s hloupoučkým odůvodněním senátorky za ČSSD Aleny Gajdůškové že" kynologické příručky doporučují ponechání pejsků po rozvodu v péči jen jednoho páníčka...".

Ano, ve Švédsku (a dalších skandinávských zemí) opravdu funguje finančně motivovaná "povinnost" respektive "možnost" otců střídat se v rané péči o dítě formou rodičovské dovolené. Nicméně tato záležitost je pouze jeden z prvků skandinávské "rovnoprávnosti" do kterého zapadá i skutečnost, že při rozvodu je již od roku 1983 implicitně švédskými soudy nařizovaná střídavá péče a oba rodiče v případě nutnosti musí prokazovat, proč se nemohou o dítě starat, či proč nemůže být dítě do střídavé péče svěřeno.

Je paradox české politiky (jako ale ve více věcech), že střídavá péče byla v ČR (a snad je) prosazovaná pravicovými stranami a bojkotována levicí (ČSSD), ačkoliv všude na světě je to naopak. Z těchto důvodů je pro mě jakýkoliv návrh ČSSD odvolávající se na skandinávský model pokrytecký do té doby, než samotná ČSSD změní svůj konzervativní názor ve věci střídavé péče. Současný návrh ČSSD, pokud by ve stávajícím stavu prošel, by totiž situaci v rovnoprávnosti ještě zhoršil. Vytvořil by schizofrenní situaci, kdy budou otcové zákonem nuceni vykonávat rodičovskou dovolenou (byť by třeba nechtěli) aby následně po rozvodu (rozvádí se aktuálně přes polovinu párů) byli zbavení možnosti o dítě nadále pečovat (střídavá péče či péče otce o děti po rozvodu se nařizuje soudy v méně než 20% případů).

Na závěr bych chtěl říci, že veškeré návrhy směřující k zrovnoprávnění obou rodičů v péči o děti jsou pozitivní, nicméně musí být zasazeny do celkového kontextu a nesmí se vyzobávat pouze dílčí části, které zrovna někomu vyhovují. Podobná situace totiž panuje i ve věci tzv. genderové rovnoprávnosti, kde nelze nevidět snahu EU prosadit kvóty pouze tam, kde vyhovují někomu jako zdroj ekonomické moci (např. kvóty na počet žen ve správních radách soukromých podniků) ale jinde, kde je to opodstatněné a kde to ovlivňuje životy miliónů dětí, se to neřeší (např. feminizace školství a justice).