Vlasovova "Ruská osvobozenecká armáda"

9. 5. 2013

Ruští dobrovolníci, kteří vstoupili do německé armády (Wehrmacht Heer) nosili odznak Ruské osvobozenecké armády, která dosud neexistovala, ale německá propaganda ji prezentovala jako skutečnost. Tito dobrovolníci (jmenovali se Hiwi, což je zkratka pro Hilfwilliger, "ochotný pomoci") nebyli pod žádným ruským velením ani vlivem, byli výlučně pod německým velením a vykonávali různé nebojové funkce. Posléze z nich Němci začali vytvářet malé bojové jednotky, které byly převážně užívány v bojových akcích proti sovětským partyzánům.

Adolf Hitler dovolil, aby informace o existenci Ruské osvobozenecké armády byly šířeny nacistickou propagandou, pod podmínkou, že žádné takové skutečné jednotky neexistovaly. V důsledku toho se někteří vojáci Rudé armády vzdali, anebo přeběhli na německou stranu ve snaze přidat se k armádě, která dosud neexistovala. Mnoho sovětských válečných zajatců se dobrovolně přihlásilo k službě pod německým velením jen proto, aby se dostali z nacistických zajateckých táborů, které byly známé tím, že tam nacisté válečné zajatce usmrcují hladem.

Mezitím zoufale lobboval nově zajatý sovětský generál Andrej Andrejevič Vlasov, spolu se svými německými a ruskými spojenci, německé vrchní velení a žádal o svolení vytvořit skutečnou armádu, která by byla výlučně pod ruským velením.

Hitlerův štáb opakovaně odmítal tyto apely s velkým nepřátelstvím, odmítal o nich dokonce i uvažovat. Vlasov a jeho spojenci ale argumentovali, že si Hitler nakonec uvědomí, že je marné vést válku proti Sovětskému svazu a proti nepřátelství celého ruského lidu a že bude reagovat na Vlasovovy požadavky.

Bez ohledu na Vlasovovo úsilí bylo skutečností, že v polovině roku 1943 sloužilo v německých jednotkách několik stovek tisíc bývalých sovětských dobrovolníků, bu jako tzv. Hiwi anebo ve východních dobrovolnických jednotkách. Tyto dobrovolnické jednotky byly využívány v bezpečnostních rolích v zázemí armád a armádních skupin na východě a byly hlavní součástí německé kapacity bojovat od začátku roku 1942 proti sovětským partyzánským jednotkám. Němci však byli trvale znepokojeni nespolehlivostí těchto ruských jednotek a s německými porážkami od léta 1943 se situace výrazně zhoršila. V ruských jednotkách pod německým velením docházeli k vzpourám a k dezercím. V září 1942 bylo zjevné, že tyto ruské jednotky německým strategickým cílům brání. Ruští povstalci v těchto jednotkách byli nacisty na místě popravováni.

Německé nacistické velení rozhodlo, že se spolehlivost ruských jednotek zvýší, pokud budou přesunuty na Západ. To se s většinou z nich stalo koncem roku 1943 a začátkem roku 1944. Velké množsdtví těchto vojáků mělo strážní službu při vylodění spojenců v den D v Normandii a bez vojenské výzbroje či motivace bojovat proti spojencům se většina z nich rychle vzdala. Někteří tyto vojáci bojovali tvrdě až do trpkého konce, což bylo vyvoláno neinteligentní propagandou ze strany Spojenců, která správně varovala, že jakmile se ruští vojáci na německé straně vzdají, budou rychle repatriováni do Sovětského svazu.

Vlasovova Ruská osvobozenecká armáda a její boj proti Rudé armádě

Ruská osvobozenecká armáda vznikla na podzim roku 1944 poté, co Heinrich Himmler přesvědčil velmi nesvolného Hitlera, aby dovolil vytvoření 10 divizí Ruské osvobozenecké armády. 14. listopadu v Praze přečetl Vlasov tzv. Pražský manifest před nově vytvořeným Výborem pro osvobození národů Ruska. Tento dokument konstatoval, co bylo účelem války proti Stalinovi, a obsahoval 14 demokratických cílů, za něž měla armáda bojovat. Němci trvali na tom, aby dokument obsahoval antisemitskou rétoriku, ale Vlasovovu výboru se tomu úspěšně podařilo zabránit. Výbor však byl nucen do prohlášení zahrnout výrok kritizující západní spojence jako "plutokracie", které jsou "spojenci Stalina při jeho dobývání Evropy". Do února 1945 byla však vytvořena jen jediná 1. pěší divize, pod velením generála Sergeje Bunyačenka. Krátce bojovala na oderské frontě a pak přešla na druhou stranu a pomohla Čechům osvobodit Prahu. ROA se účastnila aktivních bojů proti Rudé armádě jen jednou, a to na Odře dne 11. dubna 1945, a to na naléhání Himmlera, který chtěl prozkoušet, zda je RAO spolehlivá. Po třech dnech byla v důsledku přesily rudoarmějců RAO nucena ustoupit.

Boj proti Němcům a zajetí Sověty

Během pochodu na jih pomohla první divize Ruské osvobozenecké armády českým povstalcům při pražském povstání proti německé okupaci, které vzniklo 5. května 1945. Vlasov se původně povstání nechtěl účastnit, ale nakonec neodporoval rozhodnutí generála Bunjačenka začít bojovat proti Němcům. První divize bojovala s jednotkami Waffen SS, které byly vyslány, aby Prahu srovnaly se zemí. Jednotky ROA ozbrojené těžkými zbraněmi odrazily tvrdý útok SS a spolu s českými povstalci se jim podařilo zachránit většinu Prahy před zničením. V důsledku převahy komunistů v nové české Radě musela první divize RAO hned druhý den Prahu opustit a pokusila se vzdát americké třetí armádě generála Pattona. Spojenci však neměli zájem o pomoc ROA, protože se obávali, že by taková pomoc vážně narušila vztahy se Sovětským svazem. Poté, co se ROA nepodařilo vzdát se Američanům, Vlasov a mnoho jeho mužů bylo zajato Sovětskou armádou. Někteří vojáci, zajatí spojenci, byli pak násilně deportováni do Sovětského svazu. Avšak někteří spojenečtí důstojníci sympatizující s důstojníky ROA jim umožnili uniknout v malých skupinkách do zón ovládaných Američany. Lichtenštejnsko odmítlo požadavky Sovětského svazu na vydání mužstva a důstojníků První ruské národní armády, kteři požádali v Lichtenštejnsku o politický azyl a nakonec dovolilo těmto mužům emigrovat do Argentiny. Sovětská vláda označila všechny vojáky ROA za zrádce. Ti vojáci ROA, kteří byli deportováni do Sovětského svazu, byli odsouzeni do koncentračních táborů. Vlasov a několik dalších vedoucích představitelů ROA byli odsouzeni k smrti a pověšeni v Moskvě 1. srpna 1946.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout