Poznámka k trojrozměrnému tisku

9. 5. 2013

Neexistuje žádná zákonitost, podle které by technologická budoucnost civilizace musela být dána obřími ocelovými halami masové výroby, kterými bloudí pár zbývajících pracovníků, píše Miroslav Tejkl. Záslužnou práci na vyvrácení těchto představ učinili zejména manželé Tofflerovi v 80. letech minulého století, takže po jejich "Třetí vlně" by se už do podvědomí společnosti měla dostávat představa jiná, podle které by se výrobní výzbroj civilizace měla spíš jaksi nekonečně přibližovat k pomyslné limitě budoucnosti, kterou by bylo asi nejvhodnější vyjádřit jako onu pověstnou pohádkovou "kouzelnickou hůlku" -- velmi "úspornou" a malou, ergonomickou vystiženou, nabitou nezměrným intelektem, schopnou pospojovat a spouštět (představa "ovladače") mnohem větší síly mimo sebe, kouzelnou hůlku, kterou by naopak jaksi /třímalo/ co největší množství lidí...

Kromě Alvina a Heidi Tofflerových by asi bylo zdvořile vzpomenout v této souvislosti i jednoho z mála autorů sci-fi, kterého brala vážně - s ohledem na uskutečněné předpovědi -- i vědecká komunita -- totiž A. C. Clarka. Clarka si v této souvislosti lze snadno představit, jak na svém zamilovaném Ceylonu při psaní povídky "Záchranná výprava" sní s otevřenýma očima: /"...Nová civilizace měla stroje a zdroje, o jakých se lidstvu dříve ani nesnilo, ale v mnohém byla venkovská a opustila ocelové a betonové zdi, které po staletí lidem vládly. Zachovala se města, která byla středisky vědy, administrativy nebo zábavy, ostatní byla opuštěna, protože bořit je bylo příliš složité. Deset či patnáct největších hlavních měst a stará univerzitní centra se vcelku nezměnila a mohla zůstat stát ještě nejednu stovku let. Ale města, jejichž život byl založen na páře, železe a pozemní dopravě, zmizela spolu s průmyslovými odvětvími, která je živila."/(Julij Kagarlickij, Fantastika, utopie, antiutopie, Panoráma, Praha 1982, str. 394-5). Kagarlickij, autor knihy, ze které je z Clarkovy povídky citováno, dále komentuje: /" To vše vyplývá neobyčejně logicky z Clarkovy často opakované myšlenky, že přiblížíme-li k člověku zdroje životních statků, učiníme-li již nikoli věci samé, nýbrž miniaturní zdroje jejich výroby osobním vlastnictvím, budou velká nakupení lidí zbytečná..." /(cit.dílo, tamtéž). A Kagarlickij potom v odkazu dále vysvětluje: /"Stroje tohoto druhu pak A. Clark nazývá "replikátory". Podobně jako fotoaparát, ale při zachování všech vlastností reprodukovaného předmětu, mají kterýkoli předmět "opakovat". "Až vznikne replikátor", píše Clark, "odumře celá struktura průmyslu a obchodu ve své současné podobě. Každá rodina bude na místě vyrábět, všechno, co potřebuje, jako se to v podstatě dělalo po většinu lidských dějin. Nynější éra masové výroby pak bude považována za krátké období mezi dvěma epochami naturálního hospodářství a jedinými cennými předměty směny budou matrice nebo záznamy, které bude třeba vložit do replikátoru k řízení jeho tvořivé činnosti." /(cit. dílo, str. 429-430)

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.5. 2013