Ne, není to čekání na smrt terminálně nemocného člověka. Je to stav, který prožívá většina žáků po dobu osmi měsíců ve čtvrtém ročníku každé střední školy s maturitou. Účel světí prostředky a páni profesoři si rádi přihřejí své želízko v ohni, vždyť je potřeba využít situace k větší motivaci. Konečně i sígři poslouchají a dělají, co se jim poručí. Bodejť by ne, mají strach. Strach ze selhání, z nejisté budoucnosti, z reakcí svých rodičů a vrstevníků v případě nesplněných očekávání.

Nemusíme být pediatry ani psychology abychom tušili, jaký je dopad dlouhodobého intenzivního stresu na psychické i fyzické zdraví dospívajícího člověka. Každým rokem však opakujeme to staré dobré zkoušení před komisí kantorů, popíjejících kafíčko a znuděně zírajících z okna. Tradice je tradice. Jak kdysi řval desátník Jedlička, když nás nováčky ve tři ráno hnal přes zeď kasáren sehnat grilované kuře: "Co jsme museli vydržet my, vydržíte i vy."

Proč přejímat cizácké novotiny z osvícenějších zemí? Co na tom, že v nejlepším školním systému světa je to jinak. Pro naše děti stačí, že časové limity a promyšlené chytáky v didaktických testech jsou nastaveny tak, aby byl žák přistižen s kalhotami dole, nikoliv aby dokázal co umí. V zájmu zajištění objektivity svěříme přípravu testů a dílem i jejich hodnocení do rukou soukromých firem. Nezaujatí hodnotitelé studenty vůbec neznají a tudíž netuší, že premianti Markéta a Jan jsou jedni z odhadovaných 25 až 30% studentů, kteří trpí testovou úzkostí. Jejich výsledky u "high stakes" testů mohou být pod vlivem stresu a únavy až o 30% horší než obvykle. Po týdnech beze spánku, strávených zvracením a průjmem, jsou rádi, že se vůbec dobelhali ke zkoušce. To však naštěstí vzdálený hodnotitel neví a nemusí ho to zajímat. Netuší, že jím právě opravenou práci číslo 3015 napsala roztřesenou rukou dívka, která musí každý den po výuce někde hodiny uklízet, aby měla na pronájem garsonky, jelikož u jejích zadlužených rodičů co týden řádí exekutoři. Pro objektivního hodnotitele v jeho kukani je jakákoliv informace tohoto druhu irelevantní až kontraproduktivní. Zajímá ho měřitelný výsledek, ne cesta k němu. Toť objektivita a budiž každému měřeno stejným metrem. Objem práce potřebné k dosažení žádaného výsledku, či nutnost překonávat zásadní životní překážky na cestě k němu, nehrají roli.

Kdy naposled závisel Váš další osud na schopnosti vyřešit osmdesát gramatických a lexikálních chytáků v cizím jazyce v hodině a půl? Pověřil Vás snad zaměstnavatel někdy úkolem do hodiny napsat dva obsáhlé slohy pod pohrůžkou vyhazovem? Kdy v mimoškolním životě jste pod existenčním tlakem před komisí museli řešit matematické a geometrické problémy v časovém limitu? Takový zaměstnavatel by byl pozásluze obviněn a odsouzen za psychický teror, zneužívání svých pravomocí a sadizmus. Sarkastické halekání Vivat academia, Vivant professores na pomaturitních večírcích, je pak už jen chabou náhražkou toho, co by si strůjci a údržbáři každoroční maturitní šarády zasloužili slyšet.

Více o testové úzkosti ZDE a ZDE