Když tři tvrdí totéž, tak to není totéž?

22. 4. 2013 / František Štván

"Je to vyrobený na mě. Z ÚOKFK (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality). Čekala jsem, kde to Martinec (šéf protikorupční policie) prodá."

"Je to konec svobodné demokracie a bude tady rozhodovat určitá uzavřená skupina lidí uvnitř policie provázaná s agilními státními zástupci."

První názor je názor pražské nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Druhý její "oběti" poslance Ratha. Jelikož jsem v listopadu 89 klíči necinkal, aby se občanům měřilo dvojím metrem, tak si nad aktuálním stavem naší demokracie, zvlášť proto, že existuje i názor ministra spravedlnosti Blažka, který na obranu Bradáčové prohlásil -"Pokud si policie na jakémkoli úseku a na jakékoli úrovni myslí, že se zbaví státního zástupce, který trvá na dodržování zákonů, metodami z roku 1950, tak se musí šeredně mýlit," musím položit otázku.

Kdo z těchto tří ne bezvýznamný občanů naše demokratické zřízení pomlouvá? Proč by to měl být zrovna mediálně popravený Rath? Copak se v padesátých letech režim (mocní) nezbavoval(i) politických oponentů metodami, které ministr spravedlnosti odmítá?

Vytisknout