Předčasný jásot příznivců silného státu

27. 3. 2013 / Karel Dolejší

V principu nelze nic namítat proti myšlence, že pokud se banky v některé zemi Evropské unie dostanou do potíží, neměl by jejich záchranu financovat stále dokola pouze daňový poplatník. Proto lze do jisté míry chápat i jásot některých příznivců státní regulace finančního sektoru nad modelem finanční asistence uplatněným na Kypru. Bohužel, tento přístup sebou nese i značné riziko, které tito nadšenci nevnímají. A tím je masivní odliv kapitálu z EU, pokud by investoři uvěřili nizozemskému ministru financí Dijsselbloemovi, že se podobné postupy mohou opakovat.

George Friedman upozorňuje, že princip ochrany vkladů byl zaveden po zkušenosti s runy na banky během krize 20. a 30. let jako opatření, které mělo zabránit finanční panice. Tento princip byl nyní v Evropě prolomen: Nejprve v návrhu zamítnutém kyperským parlamentem, později - ve slabší podobě, kde alespoň ochrana drobných střadatelů byla nakonec zachována - návrhem schváleným v závěru víkendu.

Takže nyní se opravdu hraje o to, jak zprávu o kyperském případu vyhodnotí mezinárodní investoři. Jestliže uvěří, že se model může opakovat i jinde v EU, mohou začít stahovat své peníze z evropských bank, aby se vyhnuli jejich ohrožení. To by vyvolalo v Unii nedostatek likvidity a v součtu s probíhající recesí směřovalo k pořádné ekonomické krizi.

Nebo se Unii podaří manévr spočívající v izolaci kyperské kauzy jako něčeho naprosto výjimečného.

O to horší problémy pak ale může očekávat ve vztazích s Ruskem, které mělo na Kypru mezi 20-30 miliardami eur a zajisté bude vnímat velmi špatně, že se vůči němu postupuje zcela atypickým způsobem...

Globální finanční systém je v této podobě patrně neudržitelný a dříve nebo později s tím bude třeba něco podniknout. Nicméně politika příležitostného rozbíjení základních principů bez nabídnutí promyšlené alternativy může vést jedině k výraznému prohloubení problémů, nikoliv k žádoucím řešením.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 27.3. 2013