Papež František nastupuje do boje s mafiemi jako stařec

14. 3. 2013 / Boris Cvek

Habemus papam, máme papeže. Volba 2013 je ta, v kterou jsem doufal už v roce 2005. Ne Ratzinger, ne kuriální favorit, který je léta spojený s mafiánskou strukturou církevních "kápů", nýbrž někdo nový, jiný, vzdálený. Nový papež to řekl ve svém prvním projevu: museli si dojít pro římského biskupa až na konec světa. Já bych dodal: až do země, kde je většina obyvatel katolického vyznání a kde přesto mají uznaná manželství gayů a leseb (čili jsou ještě mnohem dále než ateistická a maloměšťácky zaprděná ČR). V Latinské Americe ostatně není nic divného spojovat křesťanství a levicovou revoluci ("teologie osvobození"), spojovat Boha a chudobu. A nový papež to ve jménu, které si pro sebe vybral, dává najevo.

Zatímco hrabivá, upadající, zvrácená církev v České republice se chystá pást na "navrácených" desítkách miliard, v Římě nastoupil papež, který si zvolil jméno František podle nejrozhodnějšího zastánce chudoby v dějinách celé církve, podle Františka z Assisi.

Zvolil si toto jméno jako první v historii papežství, čímž se, podle mne, jasně vymezuje vůči minulosti. To, že kardinálové zvolili takového člověka, dává naději, že situace v církvi, pokud by se mohla nějak demokraticky projevit, třeba prostřednictvím nového koncilu, není tak zoufalá, jak by se zdálo z pontifikátu Benedikta XVI.

Papež František mluvil velmi civilně, obrátil role v žehnání -- ne především já vám, ale vy jako lid mi požehnejte. Kde jsou doby papežské povýšenosti a svatouškovského pokrytectví?

Ano, říká se, že kardinál Bergoglio, nový papež František, je konzervativní katolík. Zatím však nic, co udělal v nové funkci, tomu nenasvědčuje. Ani to, že je jezuita. Jezuité patří v nové době k nejprogresivnějším silám v římskokatolické církvi.

Milánský kardinál Martini, který patřil ještě v době konkláve 2005 k nejvýznamnějším postavám liberálního proudu římskokatolické církve, byl také jezuita.

Nejdůležitější však u nového papeže nebude jeho doktrinální směřování, nýbrž to, jak se dokáže vypořádat s kuriálními mafiemi a zločiny uvnitř církve (a nejsou to zdaleka jen sexuální skandály, je to i problém vatikánské banky a rozsáhlé finančním kriminality).

Mohlo by se mu to snad, s podporou Tovaryšstva, podařit, neboť jezuité vždy patřili ke statečným, bojovným, velmi inteligentním a nekonvenčním lidem. Škoda, že Bergoglio nebyl zvolen už v roce 2005, kdy skončil v počtu hlasů prý jako druhý za Ratzingerem. Promarnilo se zbytečně 8 let a nový papež František nastupuje do strašlivé bitvy s mafiemi jako stařec.

Katolická církev
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 14.3. 2013