Jak dlouho ještě budeš zneužívati naší trpělivosti, Baborová?

28. 1. 2013 / Pavel Táborský

Volby pro jihočeské účastníky demonstrací jsou přece dobré jedině tehdy, když se jim výsledky zamlouvají. Tak to má asi v demokracii podle jejich představ vypadat. A když ne, tak si na ty řádně zvolené strany a jejich představitele došlápneme. My, duchovní vůdcové a organizátoři, to už dokážeme zajistit. Prozatím zkusmo "mírovými" prostředky.

Nejdříve učitelku Baborovou řádně prokádrujeme. To už přece uměli v minulém totalitním režimu naši předchůdci. Bohužel zjistíme, že členka parlamentní komunistické strany je dobrou učitelkou. V kolektivu je oblíbená a do práce chodí včas. Dokonce i jí svěřené děti netrápí a nezneužívá. Žáci pohříchu o ní povídají, že je matematice vyučuje řádně, ale je přísná. No vida, alespoň něco. První kádrový zádrhel je na světě. Rodinný život objektu je spořádaný. Je tudíž možné jej soustavným tlakem poněkud spořádat podle našich představ. Vytěžovaný objekt je naštěstí ženského pohlaví a tudíž lze předpokládat, že se jedná o citlivou osobu.

Po poradách našeho štábu navrhneme následující postup. Osobními kontakty na redakce místních Kozích vzdechů zajistíme sérii článků, které v duchu "čtyřicet let jsme trpěli", zahájí úvodní část kampaně na ovládnutí veřejného mínění. Mlčící většina má přece dost svých starostí, aby se téměř čtvrt století po změně režimu nedala nachytat na známou vějičku, co by stalo, kdyby...Pomoc z centra se dá očekávat, neboť někteří občané začínají být se společenským vývojem mírně řečeno méně spokojeni. Je tudíž potřeba zapojit i celostátní informační zdroje a postupně poukázat na nepřítele a ďábla, který kazí naše mírové budovatelské úsilí. Štáby televize se jistě dostaví v hojném počtu. Spravedlivě rozhořčené občany promptně dodají z řad studentské omladiny naši spolupracovníci z resortu školství. Lze předpokládat stavovskou rivalitu mezi vyučujícími ze základního a středního školství a jejich obav z možných změn v zaběhlém koloritu daného prostředí. To se příliš nenosí.

Studenti se k stávkovém hnutí vždycky rádi přidají, zejména ti, kteří pocházejí z nám organizátorům podnětného prostředí. No a nějaká ta volná hodina, případně den je přece příjemnost sama. Bude legrace.Navíc lze předpokládat, že si nikdo netroufne mladé lidi upozorňovat na paradoxní základ jejich protestu, neboť máme všichni na paměti "nezapomenutelné" vystoupení jistého Štěpána, které umožnilo vznik hesla Nejsme malé děti. Děti jsou přece dětmi jen pro rodiče a narážet tak primitivně na nezkušenost stávkujících může jen neználek psychiky krátce dospělých. Mladí konzervativní demokraté jsou naši. Ten, kdo by si troufal upozornit na jev zvaný stádnost, ať si nás nepřeje. My přece víme, za co bojujeme. Za čistou demokracii, bez škůdců a zrádců. Když máme patřičné kontakty, zajistíme si spoluúčast místních akademických funkcionářů, neboť náš kredit je třeba společensky podpořit. Stávky a hladovky mohou začít. Blíží se přece prezidentské volby a zatuchlý vzduch, plný výparů z možné opozice, je třeba kapánek provětrat. Aby se věc poněkud urychlila, nenápadně zajistíme pár křiklounů, kteří se v místě bydliště objektu Baborová projdou jen tak, jakoby na přátelskou procházku.

-2- Využijeme rovněž tradiční nebývale silnou profesionální solidaritu mezi učiteli a můžeme si být jisti, že se učitelská veřejnost promění v mrtvého brouka. To by v tom byl čert, aby v podstatě v osamocení co nevidět nezačal náš objekt užívat alespoň depresiva s výhledem na žádoucí zhroucení a duševní chorobu.  Upřímné politické přesvědčení členů opozice je třeba všemi prostředky rázně potlačit. Koloběh všech politických křiváren a lumpáren musí ve společnosti pokračovat, i kdyby na chleba nebylo.Snad právě proto. Paní učitelce Vítězslavě Baborové bychom však všichni soudní občané měli držet palce. Už proto, aby jednou nepřišel den.

Vytisknout