POLÁK, Michal. Hlavou proti vetru. Bratislava: SOK, 2012. 431 s. ISBN 978-80-89166-35-0

30. 1. 2013

Za velký klad osobně považuji skutečnost, že se v knize objevuje celá řada vtipů, jimiž se Michal Polák úsměvnou formou pokouší vyrovnat s pojednávaným tématem, a tak čtenáři laskavou a nenásilnou formou přiblížit obsah svého naléhavého sdělení. A co že tedy vlastně je tím autorovým "poselstvím" či obsahem oné naléhavé potřeby sdělení?

Především je třeba si uvědomit, že kniha Hlavou proti vetru vyšla pod patronací občanského sdružení SOK, které se samo definuje jako "občanské sdružení rozvíjející levicové myšlení a umění jako prostředek hledání alternativ k současnému ekonomickému, politickému a ideologickému systému" (http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=234&Itemid=45). Michal Polák se tedy se zápalem sobě vlastním a vlídností lehce sarkastického intelektu věnuje kritice současného liberalistického, demokratického a tržně kapitalistického prostředí, a to jak na Slovensku, tak i v České republice (myslím, že je pro obě strany velmi zajímavé a obohacující zvláště časté porovnávání panujících poměrů mezi těmito spolu sousedícími zeměmi). Nezřídka se zde vyskytuje i tématika světového, či chcete-li globálního kontextu událostí přelomu druhého a třetího tisíciletí. Není však pouze bezhlavým, rýpavým kritikem všeho, co stojí proti jeho očividnému a hluboce niternému levicovému přesvědčení, a není ani hlučným a bezobsažným křiklounem velkolepých tezí a prázdných frází. Jeho kniha vykazuje i mnoho konstruktivních prvků, návrhů, nápadů a postřehů určených k rozproudění širší obecné diskuse.

Snaha o dialog, veřejnou a otevřenou diskusi, vyvolání otázek a potřeby vzájemné komunikace se čtenářem, to vše je vidět již na samotné struktuře a obsahu této publikace. Kniha Hlavou proti vetru, která je souborem žurnalistické tvorby mapující autorovu činnost za posledních dvacet let, je rozdělena do devíti hlavních kapitol. První kapitola s názvem Trasoviská a východiska je snahou o vytyčení základního okruhu problematiky, jíž se autor hodlá zabývat, a zároveň tematickým zacílením následujících řádků. V žádném případě se ale nejedná o nějaké "vědecké" či jinak suchopárně teoreticko-metodologické stanovení základních axiómů (jak ještě uvidíme). Následující kapitoly pod sebe subsumují a sdružují různé, často volněji související články tohoto autora z různých období jeho tvorby, ve kterých je spíše jistá "alegorická" než faktická tematická shoda. V samotné knize jsou obsaženy názory a postřehy Michala Poláka, komentující tehdy aktuální události, témata a ožehavé problémy (nutno podotknut, že mnoho z nich na své aktualitě příliš neztratilo -- spíše naopak). Na samý závěr publikace je zařazena kapitola s názvem Rozhovory, jimiž kniha končí a začíná dialog. Již samotná forma novinových článků, které "Hlava nastavená vetru" obsahuje, využívá do značné míry autorský monolog pouze v té míře, v níž je takováto vyjadřovací forma nutná k sepsání nějakého souvislého textu určeného k publikaci. Soustředí se tak v daleko větší míře na výzvu, či snad dokonce až na vyprovokování úvahy samotného čtenáře nad předneseným tématem. Obsah sdělení i jeho forma však nejsou nijak násilné či agresivní ve své snaze obhájit a prosadit levicové myšlení. Polákova intence vychází ze skálopevné a odhodlané víry v možnost levicových alternativ, které nesou nezanedbatelné a mnohdy neoprávněně a nereflektovaně zavrhované výhody. Završením snahy o rozmluvu se čtenářem, je tak právě onen přechod od formy z donucení monologické k formě dialogu a rozhovoru s předními představiteli a autoritami v oblasti levicového intelektuálního smýšlení, jakými jsou například jména Jan Keller či Michal Hauser, českému čtenáři zajímajícímu se o tuto problematiku jistě dohře známá. Michal Polák ovšem rozhodně nezůstává pouze u těchto předních myslitelů české levicové scény, jelikož díky svým žurnalistickým kontaktům a mezinárodním stykům dokázal zařadit do této kolekce rozhovorů i osobnosti, jakými jsou: Michael Albert, Claous Offe, Juraj Zamkovský, Jože Mencinger, Wolfgang Marcle, Béla Greskovits, Andrew Hillard, Eugen Gindel, Özlem Onaranová, David Craven, Joachim Becker či Miroslav Tížik nebo Petr Uhl.

Jelikož se tedy v zásadě jedná o širokou škálu textů reagující na řadu konkrétních dobových událostí počínaje porevolučními událostmi v Československu až po významná témata doby současné (či nedávno minulé -- nejmladší články tohoto souborného vydání jsou z roku 2010), bylo by velmi těžké a domnívám se, že i kontraproduktivní a bezúčelné, abych se blíže věnoval jednotlivým parciálním tématům a postřehům, které jsou v této publikaci pojednávány a probírány. Protože to však smysl recenze ze své podstaty sám vyžaduje, je nutné, abych se alespoň v krátkosti pokusil o stručný tematický průřez jednotlivými kapitolami knihy Hlavou proti vetru.

Pozastavím-li se hned na startu nad Predslovem autora, vyzdvihl bych několik slov jejího samotného autora, kterými sám popisuje její intence a vlastní obsah. To považuji za vhodné také z toho důvodu, že by se obsah tohoto souboru článků a myšlenek dal popsat také jako "život a dílo Michala Poláka". Neboli, v mnohém z toho, co je nám autorem prezentováno, se vyjevují ryze osobní postoje a životní události, které Michala Poláka za dané období provázely a postupně formovaly a usměrňovaly jeho nejen politické, ale i občanské a osobní myšlení. Právě tento rozměr svého díla dává autor jasně najevo již v tomto "úvodu" ke kolekci předkládaných textů. "Som socialista" (s. 9) píše na začátku druhého odstavce, "motivuje ma predstava společnosti spájajúcej sociálnú spravodlivosť s demokratickou samosprávou a osobnou slobodou." Tímto osobním "vyznáním" a vymezením svého zastávaného postoje hodlá Michal Polák poukázat na skutečnost, že v dnešní společnosti panují velmi zkreslené, nepřesné a zbytečně radikální a omezené názory na demokratický socialismus, který svým "ideologickým" postojem prolínajícím se celým tímto dílem jako "určitá súvislá myšlenková línia" (s. 9) spojující jednotlivé texty navzdory jejich tématické a časové rozrůzněnosti. Autor popisuje pohled současné společnosti na demokratický socialismus jako na strašáka, jenž pramení z úvahy "čo je sociálne, to je l'avicové; čo je l'avicové, to je komunistické; a čo je komunistické, to je od diabla." (s. 9)

První kapitolu, či jak ji sám autor nazývá "oddiel", tvoří "pouhé" tři texty. První text Bod obratu s mírným nádechem poetického metra popisuje vznik antikapitalistického hnutí, jež autor vnímá jako zásadní moment v rozproudění společenského dění nadoposud značně monotematickém poli občanského a politického diskursu a smýšlení. V textu s názvem Mŕtve ramena a živé časy nalezneme zamyšlení nejen nad dějinně zásadním momentem levicového myšlení reformního roku 1968. Konečně třetí text Nedokončená revolúcia se zaobírá sametově-revolučním rokem 1989. Na základě historického rozvržení epistemologických zlomů (Foucaultovsky řečeno) v levicovém myšlení si tak Michal Polák připravuje půdu pro promýšlení nejrůznějších témat současného stavu a událostí. Má tak zcela otevřené dveře k argumentaci podporující alternativní levicové myšlení jak z logických, politických, ekonomických či ideologických pozic, ale tak také s poukazem na jejich historické souvislosti, kontexty a kořeny.

Další kapitoly, obsahující již větší množství textů různé délky, hloubky i tématiky, využívají do jisté míry těchto tří textů (plus úvodního slova) jako svého podstavce a pevného základu nikoli v axiomatickém, ale spíše v axiologickém slova smyslu. Slovo ku dňu přináší bohatý výbor z krátkých textů Michala Poláka věnujících se především dobově aktuálním událostem z let autorova působení v pozici šéfredaktora týdeníku Slovo. Z tohoto souboru stojí jistě za povšimnutí velmi zajímavý a úsměv budící článek Ako nám zobák narostol, kde autor využívá svých perfektních znalostí anglického a slovenského jazyka. Žurnalistickým způsobem komentuje jazykové jevy a prvky slovenského jazyka pramenící ze současného, místy neúměrného vlivu anglického jazyka na způsob mluvy, vyjadřování, a co je velmi důležité, i na smýšlení jednotlivých lidí, skupin a organizací. Vtipné postřehy jsou však pojednávány takovým způsobem, že se s autorem musíme chtě nechtě zamyslet i nad jejich reálnými důsledky na naše postoje, názory a hodnoty, které zastáváme a razíme. Rovněž článek s numerickým nadpisem 150 000 dokáže vzbudit vaši pozornost, a to nikoli jen pro celou publikaci typickým, pronikavým a nenásilně odlehčeným komentářem k té či oné události, ale projevují se zde rovněž autorovy nesporné literární kvality.

Kapitoly Hľbka ponoru a Na zlobu doby jsou exkursem do událostí, jež rozdmýchávaly aktivitu a jitřily mysl několika málo jedinci počínaje a celkem společnosti konče. Na těchto kapitolách je znatelná osobní zainteresovanost autora, který se na mnoha z těchto aktivit osobně podílel a jenž s nasazením a vervou sobě vlastní činorodě vstupoval do veřejného dění. Článek Ako ministerstvo vnútra šliaplo extrémne vedľa odráží míru osobního zapojení Michala Poláka do snah pohnout veřejným smýšlením i jeho názory a též odráží životní události s těmito aktivitami spojenými.

Název další kapitoly Ako páli ľavica hovoří téměř sám za sebe. Narativním způsobem popisuje chronologii jak postupných, tak radikálních změn, jimiž procházela slovenská levice v průběhu dějin. Volnější návaznost této kapitoly můžeme spatřovat v části následující, která nese název Kráska i zviera.  S trochou nadsázky řečeno, autor líčí kontext, v němž se tato transformace slovenské levicové scény odehrávala. Řeč je zde o vnitrostátní i mezinárodní politice Spojených států amerických, o principech, skrytých záměrech a především důsledcích, které z této politiky vyplývají a které mají vliv jak na samotné USA, tak i na jednotlivé suverénní státy celého světa. Poukázáním na mnohé latentní intence, praktiky a pochybné, ale ne zcela bezproblémové kroky, jež Spojené státy podnikly, tak poodhaluje roušku zákulisních intrik, praktik a "skutečných" záměrů a motivů, které stojí v pozadí jednání, které je prezentováno jako zdánlivě mírumilovné.

Pokud bychom dali mezi názvy dalších dvou kapitol pomlčku, odhalili bychom tím možná jednu z jejich potencionálních souvislostí. Dejiny a postavy -- Odkiaľ a kam.

Kapitola Dejiny a postavy se věnuje významným osobnostem a pro autora zásadním událostem, které formovaly a nadále formují společenské a moderní levicové smýšlení. Ze zde předkládaných článků zaujme velmi přiléhavý a vtipný název Oko Tigrida, čerpající inspiraci z nesmrtelného hitu Eye of the tiger - hlavní melodie filmu Silvestera Stallona -- Rocky, a podobnosti se jménem významného českého politika Pavla Tigrida. Tematicky interesantní a myšlenkově podnětný je článek Náš súdruh George Orwell, na kterém je znatelný jak soukromý obdiv Michala Poláka vůči tomuto původem indickému autorovi, tak i jeho lidský nadhled nad "ideologií" jako takovou, jež mu je pouhým prostředkem k dosažení hodnot jako jsou: "kritické myslenie, humanizmus a socialismus", které u Orwella obdivuje (i když v duchu těchto zásad i Orwellovo myšlení podrobuje jisté kritice). V kapitole Odkiaľ a kam kulminuje jistý "genius libri". Zde se ze střípků jednotlivých článků skládá kompaktní mozaikový obraz teoretického výkladu a interpretace pro autora klíčového pojmu, socialismus.

Poslední kapitola Rozhovory, jenž byla již zmíněna výše, nepotřebuje myslím nijak zdlouhavého popisu a rozboru. Ze jmenované plejády osobností, s nimiž Michal Polák hovořil a jejichž slova ve svých statích zaznamenal, záměrně nebudu vybírat onoho "top" představitele a s mírnou dávkou recenzní nevstřícnosti nechám výběr na vás, čtenářích, na vašem vkusu a gustu.

Měl-li bych tedy závěrem zhodnotit předkládanou publikaci Hlavou proti vetru, musím především říci, že se jedná o soubor originálních a značně subjektivních, nevnucujících se myšlenek, postřehů a názorů na společenské události s jasně znatelnou levicově-interpretační tendencí, jež se snaží především o kritické myšlení, předkládání alternativ a hledání "toho, co je za věcmi". Hodnotit tuto publikaci z jakéhosi "objektivního" hlediska totiž nedává smysl hned z několika důvodů. Pominu-li poměrnou obtížnost a snad i nemožnost takovéhoto pohledu, musím zdůraznit především jeho nesmyslnost. Michal Polák si svými texty nenárokuje objektivitu, výhradní právo na pravdu či nějakou formu nutnosti. Jedná se spíše o pozvánku k dialogu, pozvánku, jenž nás opravňuje vstoupit do jeho světa i mysli a též nás opravňuje podívat se na předkládanou problematiku z jiného úhlu pohledu, než je možná většina z nás zvyklá. Míst a úvah ke kritice či nesouhlasu by se jistě několik našlo, ale o tom přece takový dialog je a Michal Polák by byl asi tím posledním, kdo by nám chtěl upírat právo na vlastní a svobodný názor. Naopak. Jeho kniha nese jako svou vlajkovou myšlenku především snahu o vybuzení takového vlastního názoru a kritického zhodnocení toho, co se nám často předkládá pod názvem fakt, pravda či skutečnost. Do tohoto abstraktního dialogu přirozeně vstupuje jako člověk se svým názorem a jasným postojem. Není však fanatikem, zaslepencem ani lítým bojovníkem, který by nás chtěl k něčemu nutit. Pouze vybízí, podněcuje a podává "férovou" nabídku ke společnému zamyšlení.

Jelikož bych nechtěl zakončit svou recenzi nějakým klasickým klišé ve smyslu "nezbývá tedy to, než abyste po knize sáhli a přesvědčili se sami", nabídnu vám spíše sladko-trpkou ochutnávku z tohoto díla, jenž dle mého vystihuje jeho přívětivou a humornou atmosféru, stejně jako všudypřítomnou pachuť hořké reality, která celé dílo provází a vždy náš úsměv mírně zmrazí.

V článku ...aj s takou robotou!, v kapitole Slovo ku dňu Michal Polák nabízí tento "vtip":

"Dvaja dobre živení páni v oblekoch sedia v reštaurácii, pred nimi taniere s bohatým obedom. Jeden sa nakláňa k druhému so slovami: 'Vďaka našej politike vznikli štyri milióny nových pracovných miest!` A čašník, ktorý im na tácke práve prináša víno, si pomyslí: 'Hej...a len ja sám z nich mám tri. ` " (s. 71)

Filip Svoboda

Vytisknout