Pár komentářů k diskuzi o prezidentských kandidátech na Britských listech

19. 1. 2013 / Vladimír Wagner

Pokud si přečteme příspěvky, které se v posledních dnech k této tématice na stránkách Britských listů objevily, tak přesně odpovídají tomu, co bylo napsáno v předchozím odstavci. Z každého je jasné, koho autor zavrhuje či preferuje. A tedy i koho čtenáři doporučuje volit. Dominantně jde o kritiku Karla Schwarzenberga a zavržení jeho volby. Pokud je z příspěvku patrné doporučení volby Karla Schwarzenberga, tak je to zdůvodněno taktickými důvody. Buď se chce jeho volbou zdiskreditovat pravicová vláda, nebo se vychází z obavy, že Miloš Zeman bude rozbíjet levici. Pokud se podíváme na internetové deníky, tak je docela vypovídající značná podobnost struktury příspěvků a jejich jednostrannost v této oblasti u Britských listů a Deníku Referendum.

Můj osobní názor je, že to není jen současnou redakční politikou k tomuto tématu, ale bohužel dlouhodobou redakční strategií, kdy se ideologický náhled rozprostřel na všechna témata. Zároveň se odbornost a znalosti o daném tématu velice často berou spíše jako negativum, a raději se vyberou příspěvky někoho, kdo se k faktům nevyslovuje a píše o tématu, které je mimo jeho odborné znalosti. Vytěsnila se tak jistá skupina autorů, kteří měli při průchodu svých článků přes redakci problémy.

Naopak se vytvořila skupinka autorů, kteří publikují velký počet příspěvků o všech tématech a vlastně o ničem, jen když je jejich ideologický pohled shodný s redakčním. Zvláště u Britských listů mě to mrzí. Přispíval jsem do nich téměř od počátku, tedy již od devadesátých let. Sice ne příliš často, protože jsem se snažil vybírat ta témata, která jsou blízká tomu, čemu rozumím a v čem se mohu označit bez váhání za odborníka. Ovšem v posledních letech už mi byla má odbornost jako důležité negativum a důvod pro nepublikování či nutnosti redakčního komentáře předhazována tak často, že jsem s psaním příspěvků sem radši přestal. V Deníku Referendum mi také bylo jasně řečeno, že ode mě už nic nepublikují, protože to není v jejich ideologické linii. Myslím, že tímto přístupem, který značně omezuje názorové spektrum autorské i čtenářské obce, kvalita Britských listů značně utrpěla. Ale je to pochopitelně můj osobní názor a nikomu jej nevnucuji. Ale možná i tato názorová omezenost přispěla k tomu, že Jan Čulík nedokáže pochopit výsledky prvního kola voleb a přičítá je mediální kampani.

Pan Jan Čulík označil Karla Schwarzenberga za neexistující osobu a nedokázal pochopit, proč jej mohli lidé volit. Proto se pokusím uvést některé důvody, které jsem pro volbu tohoto kandidáta už v prvním kole měl. A tím mu zároveň poskytuji snadnou záminku, aby můj příspěvek nepublikoval.

Prezident je u nás něco jiného než premiér či vláda. A pojetí volby prezidenta jako pokračování boje levice a pravice, je podle mě hodně zcestný. Je si třeba uvědomit, jaké úkoly a možnosti prezident v našem politickém systému má. Nerozhoduje o ekonomickém směrování a o tom, zda bude politika levicová či pravicová. Nerozhoduje o nastavení daňového systému ani o rozpočtové politice.

Jeho úkolem je hlavně pomoc při hledání a udržování politického konsensu mezi různými složkami společnosti. Důležité je hlídání ústavnosti a podpory stability. Velký význam má pochopitelně pomoc v reprezentaci státu v zahraničí a zlepšení renomé a pozice České republiky v cizině. U prezidenta je důležitý určitý nadhled, snaha o sjednocování a schopnost komunikovat i s velmi názorově různorodými skupinami. A nutná je snaha o komunikaci jak s politickými stranami, občanskými aktivitami tak novináři, ať už se vůči němu vymezují jakkoliv.

A v tomto ohledu je Karel Schwarzenberg dlouhodobě během všech dosavadních kampaní, kterých se zúčastnil, konzistentně velice pozitivní a daleko nad Milošem Zemanem. A to nemám na mysli jen poslední výstřelek Miloše Zemana s odmítnutím komunikace se slovenskými sdělovacími prostředky. Karel Schwarzenberg dokáže jednat s průmyslovými kruhy i se zelenými aktivisty. Dokáže přemýšlet o jejich názorech a posoudit je, ne podle toho, kdo je předkládá, ale podle toho, jaké jsou.

Chování Karla Schwarzenberga při reprezentaci v zahraničí a jeho schopnost dosahovat konsensu a zároveň i neustoupit v rozhodujících věcech je možno sledovat dlouhodobě při jeho působení na postu ministra zahraničí. Zde bych si dovolil uvést jeden zajímavý argument, který hovoří v jeho prospěch a kupodivu nebyl zatím zmíněn. A to je výsledek prvního kola prezidentské volby Čechů v zahraničí. Tam všude výrazně zvítězil Karel Schwarzenberg. To přinejmenším ukazuje, že Češi v zahraničí jméno svého ministra zahraničí dobře znají a mají k němu spíše pozitivní vztah. I to může svědčit o tom, že svou práci při reprezentaci státu v zahraničí dělá dobře.

V neposlední řadě je Karel Schwarzenberg intelektuál v tom nejlepším slova smyslu a osobnost, která se pohybuje v kulturních i akademických kruzích a zanechává tam při setkáních velmi dobrý dojem a pozitivní ohlasy. Možná by bylo užitečnější pro Jana Čulíka trochu se na věci podrobněji podívat a zamyslet se, než označovat Svěráka, Menzela, Peňáse, Hutku či Šiklovou za hloupé a ideologicky zaslepené. Myslím, že dobrou charakterizací rozdílu přístupu Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana ke kulturní obci a novinářům byl průběh čekání na výsledky prvního kola hlasování. Miloš Zeman hostům vyčlenil co nejmenší prostorem, kde byli zpravodajské štáby natlačeny jak sardinky. Občas k nim shora sešel, ale téměř se s nikým nebavil. U Karla Schwarzenberga bylo v Divadle Archa široké spektrum lidí nejen z kulturní obce. Se všemi se bavil, novináři k němu mohli kdykoliv a vládla tam velice uvolněná atmosféra. Abych předešel námitce, že to nemůžu vědět a idealizuji si to, musím uvést jednu skutečnost. Mladší syn brigádnicky pomáhá při organizaci divadelních představení a akcí právě v Divadle Archa. A pomáhal i na této akci. Takže mám informace z první ruky. Jen pro doplnění uvedu, že v prvním kole Karla Schwarzenberga nevolil, volil Vladimíra Franze hlavně kvůli jeho zaměření na kulturu, intelektuální přehled, umělecký profesionalismus a nezávislost na politických stranách.

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že ať už v druhém kole zvítězí kdokoliv, tak to není žádná tragédie. Pozice českého prezidenta je definována ústavou, a pokud bude u nás pokračovat demokratický systém tak se budou střídat vlády pravicové a levicové. Libovolný prezident s nimi bude muset spolupracovat. Naše situace je také z největší části definována situací v Evropě. A je velká řada důležitých problémů, na jejichž řešení je možné se shodnout a spolupracovat. A přesně toto například v televizním referování v průběhu sčítání hlasů v prvním kole vyjádřil i poslanec Evropského parlamentu Vladimír Remek. Ten právě zdůraznil, že nejdůležitější je spolupráce na konkrétních věcech bez ohledu na to, jakého kandidáta volíme. A vůbec neztratil můj respekt tím, že volil a bude volit Miloše Zemana. Prostě by měl každý volit podle svého uvážení a respektovat volbu toho druhého. V tom Jana Čulíka nedokážu pochopit. Ten na základě výběru při volbě prezidenta dokáže voliče označit za hlupáka a ideologického zaslepence. Nejsem si jistý, zda naopak o jeho jisté ideologické zaslepenosti nesvědčí toto jeho škatulkování.

Vytisknout