Šlechtický titul jako marketingový tah

18. 1. 2013

Podstatu Schwarzenbergova úspěchu v prvním kole prezidentských voleb nejlépe vystihl Jiří Menzel, když rozdělil účastníky voleb na šlechtice a potomky nevolníků. Tento nešťastný výrok ale o výsledku mnohé napovídá, a právě neustálé titulování Schwarzenberga knížetem se ukazuje jako největší triumf, který má velký vliv na sympatie voličů. Co na tom, že šlechtické tituly byly zrušeny téměř před sto lety?, ptá se Petr Černoch.

Většina z nás vidí své socioekonomické umístění ve společnosti někde v polovině společenského žebříčku, někdo spíše na vyšší příčce, jiný na nižší, většinou ale sami sebe zasazujeme do rozmezí určujícího právě střední třídu. Pro tento střední proud je typická snaha vyhnout se pádu dolů na nižší příčky žebříku, a naopak ve snaze o posun výše se snaží ztotožnit se s kulturou tzv. vyšší třídy. Označení Schwarzenberga knížetem je to, co jej originálním způsobem odlišuje od ostatních kandidátů.

Tento marketingový trik se nám snaží namluvit, že jeden z prezidentských kandidátů je na základě šlechtického titulu kvalitnější než ostatní kandidáti, a proto je potřeba jej následovat, respektive volit. V případě povrchního zájmu nebo neschopnosti zorientovat se v názorech a hodnotách jednotlivých kandidátů, se příslušnost k rodu může stát rozhodujícím faktorem. Vždyť kdo by nechtěl přiblížit se pánu a vyvázat se tak ze svého nevolnického postavení, které historicky představovalo povinnost robotovat, odvádět poddanské dávky a být neodmyslitelně vázán na rozmary svého pána? Titulování knížetem není zdaleka novou záležitostí, Menzel jej pouze dotáhl o kousek dál, když otevřeně prohlásil, že všichni ostatní jsou jen potomci nevolníků se zbabělou povahou. Nemějme tedy zbabělou povahu a příště (a nemyslím tím ani tak druhé kolo prezidentských voleb, jako spíše všechny další volby) volme hlavou.

Prezidentské volby 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.1. 2013