Proč bychom si neskočili, když nám pánbůh Karla dá

17. 1. 2013 / Milan Daniel

Dodatečně dávám odpůrcům přímé volby prezidenta republiky za pravdu. Jen velmi talentovaný scénárista by dokázal napsat příběh prezidentské volby, v jehož finále by na jevišti stáli dva handicapovaní kandidáti, z nichž jednomu by slušel psychiatr a druhému gerontolog.

Ale máme je tady: Zemana, který pečlivě skrývá touhu po pomstě, k níž mu chybí poslední krok na cestě k moci, a švýcarského / českého Schwarzenberga, jenž by rád ozdobil rod dosud nedosaženým titulem prezidenta země, v níž má (také) své statky.

Ten druhý má subjektivně zřejmě pocit, že při zpěvu české hymny v divadle Archa ze sebe vydal maximum. Objektivně je to horší: kníže se podle reakce nemalé části veřejnosti dopustil hanobení státního symbolu, kterým hymna vedle státní vlajky a státního znaku je. Státní symboly lze podle § 1 zákona 352/2001 Sb. užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Pan kníže z ní udělal karikaturu zjevně neúmyslně, ale stalo se. V normální zemi by se tím absolutně odepsal -- ne tak v Kalouskových Čechách, kde se dá všechno otočit. Kníže přeci ukázal, jaký je wlastenec.

A kdyby si chtěl českou vlajkou mimoděk vyčistit boty a lva nahradit znakem Schwarzenbergů, prošlo by to výsosti s kohoutem na hlavě jistě s ovacemi -- ukázal by přece holenkům, že je třeba se nad tradice povznést a umět se pořádně odvázat.

Rozesmátý Kalousek říká na ilustrativní karikatuře vysmátému Schwarzenbergovi: Oni nám na to snad zase skočí!

A proč by neskočili? Kdo neskáče, ten přece není Čech!

Prezidentské volby 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 17.1. 2013