Zástěrka mafiánských praktik vlády

15. 1. 2013

Jan Čulík, podle mého názoru, přesně vystihl podstatu věci. Na Miloši Zemanovi mi především vadí jeho humanitární bombardérství. Ta lehkost, s jakou by šel do války proti Íránu. Podle mého názoru, malé zemi, jako je naše, vůbec nepřísluší ponoukat velmoci do válek, i kdyby byly, koneckonců, spravedlivé. Jelikož k tomu patří odpovědnost, kterou my, jako malá zemička s kapesní armádou a téměř nulovou ekonomickou, politickou i vojenskou silou, nikdy nést nemůžeme. Naopak by českému prezidentu slušela jistá umírněnost a hlas rozumu, píše Čestmír Rovný.

Nicméně, Karel Schwarzenberg svojí přítomností ve vládě posvěcuje její mafiózní praktiky a jak velká část veřejnosti věří, i tunely a rozkrádání posledních zbytků národního majetku a podílí se na všeobecném úpadku a rozkladu morálních hodnot. Jako by však to v tomto případě vůbec nevadilo. Pro jinou, opět velkou část veřejnosti, která z principu musí mít s tou první neprázdný a významný průnik, je Karel Schwarzenberg prototypem hodného tatíčka, analogií ruského "báťušky cara", který za nic nemůže, jen je svými zlými úředníky a rádci - vlastně kolegy ve vládě - klamán a balamucen.

Dilema, jak je tomu ve skutečnosti, tj. zda je "Karel" skrytou šedou eminencí nepopulární Nečasovy a Kalouskovy vlády, nebo naopak bezduchou politickou loutku v rukou Miroslava Kalouska, ponechme stranou - obojí je totiž stejně špatné a pro roli možného prezidenta diskvalifikující. V každém případě z něj jeho mediální popularizátoři vytvořili nebezpečnou kulisu, za níž lze ukrýt prakticky cokoli. Pokud Karel Schwarzenberg takovou kulisu sám vytváří již teď, jako člen vlády, přemýšlivý občan se ptá, proč, bude-li "Karel" zvolen prezidentem, by tomu mělo být nějak (a podstatně) jinak.

Ještě jedna věc je ovšem na proběhlém prvním kole prezidentských voleb podivná, a tou je zásadní rozdíl mezi skutečnými volebními výsledky a předvolebními průzkumy agentur. Obvykle se totiž agentury ve svých průzkumech tolik nemýlí - obvyklá chyba bývá v řádu několika málo procent. Pokud dojde k takovému rozdílu v zemích jako je např. Rusko, okamžitě se objeví spekulace o možném zfalšování voleb. Proč u nás novináři o této možnosti mlčí? Vyloučíme-li předpoklad, že průzkumy byly naprosto diletantské, což by se mohlo stát náhodně řekněme u jedné agentury, ale jistě ne u všech, zbývají pouze dvě možnosti. Buď byly průzkumy zaplaceným prostředkem předvolebního boje s cílem zmanipulování veřejnosti, a nebo byly volební průzkumy v pořádku, kdežto sčítání hlasů nikoli. Sami si odpovězme na otázku, co je u nás pravděpodobnější. Podplacení několika průzkumných agentur, nebo zfalšování demokratických voleb?

Prezidentské volby 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 15.1. 2013