Vrtěti knížetem

14. 1. 2013 / Lubomír Brožek

První kolo prezidentských voleb máme, zaplať bůh, za sebou a sázkové kanceláře mohou nasadit kurzy na to, jak dopadne následný střet dvou bonvivánských rozšafů, kteří se propracovali do druhého kola. Skoro by se chtělo říci, jak jsou si podobní tito dva rozvážní strýci, kteří to myslí s námi občany tak upřímně, tak upřímně. Karel s dýmkou u piva, Miloš s cigaretou a sklenkou vína či becherovky, oba však nad věcí, lidoví tatíčkové připravení slíbit cokoliv, co potěší mediálně zjitřené ucho voliče. Což mi připomíná jednu z Haškových povídek, kdy poté, co v restaurační místnosti k voličům popíjejícím pivo domluvil představitel jedné strany, povstal předseda strany jiné, aby přítomné ujistil že: "všechno, co slíbil předřečník, vám můžeme slíbit také".

Inu, proč ne? Když si vlast žádá, netřeba na nějaké to slovíčko úzkostně hledět, že? Když si vlast žádá, důchodce z Vysočiny, s přetěžkým srdcem zajisté, nechá milované stromy k objetí vichrům a kníže zatlačí slzu v oku při pomyšlení, že se nebude moci plně věnovat zaslouženému odpočinku na svém orlickém zboží. Ani v zahraničně politických preferencích se čerství duelanti příliš neliší, počínaje plným pochopením pro izraelské zájmy a konče akceptováním silových řešení prostřednictvím preventivních úderů vzdušných sil všude tam, kde si to spojenecká loajalita žádá. Tím však podobnost nekončí. Ani jeden z kandidátů nemíní spojovat své zdraví s něčím tak pošetilým, jako je sport. Snad kromě šachu. Pravda, Miloš Zeman by s některými kroky současné vládní garnitury měl nejspíše značné problémy, ale jinak...opravdu těžká volba.

Naštěstí pro možná trochu zaskočené voliče, jsou tu naše úžasná nezávislá (na mínění občanů) média. Neboť "chodit s Karlem (pouze) na pivo" by bylo sice stylové, ale samo o sobě by mu to příliš nehelflo. Už v prvním kole se média snažila seč mohla, aby se na knížete nezapomnělo. K bohulibému záměru přispěli i osvědčení umělci, vždy připravení semknout se ve věci, již doba žádá. A povedlo se. Závěr prvého volebního kola měl tento miláček štěstěny, mediálně zdatných umělců, asertivní mládeže a mainstreamových žurnalistů, vpravdě drtivý.

Na první pohled by se dokonce mohlo zdát, že ho přízeň voličů natolik zaskočila, že ve svém projevu v divadle Archa zapomněl na vše, oč se zasadil coby ministr a místopředseda stávající vlády a prohlásil, že napříště nebude lhostejný ani k sociálně slabým. Zajisté u vědomí, že svému soupeři tak dvěma třemi větami voličský rybník nevypálí, zapěl ještě Kde domov můj. Dojemné. Opravdu dojemné.

V této souvislosti je však třeba vyzvednout nejenom samotný výkon jeho knížecí jasnosti, ale vpravdě celého volebního týmu, který se činí, aby tomuto prezidentskému kandidátovi "jeho voliči (s boží a mediální pomocí) rozuměli". Jistě, nejsem tak úplně typickým voličem. Možná proto se mi v některých okamžicích vybavuje film Vrtěti psem, pojednávající o drtivém vlivu médií na veřejné mínění. Možná proto se mi při verších "voda hučí po lučinách/ bory šumí po skalinách" jako ozvěna vracejí verše, které jsem kdysi v teskné chvilce zapsal do sonetu Kde domov můj:


Kde domov můj?
Ach Čechy krásné, Čechy mé...,
Bůh vás opatruj,
než vás ztratíme!

Banka nebo žena -
všichni jsme tu k mání.
A naše tržní cena...,
ta je k pousmání.

Pokud by šlo prodat duši,
snad to taky zkusíme!
Po lučinách voda hučí,
bor ve skalinách zvolna schne.

Než vezmete mě do náručí,
už nebudete, Čechy, mé.

Nechme však básní, doba je příliš, příliš prozaická. Se vším, co k ní patří, včetně první veřejné volby prezidenta republiky, o jejíž první kolo projevili voliči mimořádný zájem. Do jaké míry byla jejich vůle ovlivněna médii, ovšem zůstává otázkou, která po druhém kole může být ještě naléhavější.

Prezidentské volby 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 14.1. 2013