Případ Česká pojišťovna: Vinu nese zákonodárce

9. 12. 2012

Reakce anonymního právníka na článek Když někdo žertem pošle 315 Kč České pojišťovně, zaváže vás, zdá se, k placení pojistného:

Podle § 6 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě (č. 37/2004 Sb.) lze návrh pojistitele k uzavření pojistné smlouvy přijmout též zaplacením pojistného ve výši uvedené v návrhu, jestliže se tak stane ve lhůtě stanovené v odstavci 1. Pojistná smlouva je v takovém případě uzavřena, jakmile bylo pojistné zaplaceno.

Toto ustanovení rozvíjí výklad, který byl již na BL publikován dříve. Vinu na situaci, kdy za dotyčného někdo zaplatí pojistné ze zlomyslnosti, je třeba klást za vinu nikoliv České pojišťovně, ale především zákonodárci, který tuto zjednodušující (a náklady pojišťovnám při kontraktačním procesu snižující) proceduru výslovně uzákonil. Ovšem i bez toho zpřesňujícího paragrafu by byla možnost uzavřít pojistnou smlouvu dána existující úpravou v občanském zákoníku, která umožňuje za určitých okolností učinit právní úkon mlčky, faktickým konáním - opět odkazuji na již dříve podaný výklad.

Lapidárně řečeno, oběť podvodu se na situaci podílela tím, že obsah korespondence s individuálním obsahem, vyhodila do běžného odpadu, aniž by zajistila nečitelnost citlivých osobních údajů. Jedna věc je vyhodit dopis od podvodných prodejců cetek, kteří znají pouze vaše jméno, a druhá věc je vyhazovat předvyplněné složenky a jiné písemnosti od vašeho smluvního partnera, obsahující krom jména (které ostatně máte i na poštovní schránce) i údaje další. Setkal jsem se s ještě mnohem nebezpečnější situací, kdy jistý telefonní operátor v kooperaci s jistým bankovním domem (bohužel si dnes již nejsem jist totožností obou) zasílal svým klientům jako nabídku nového produktu úvěrovou (či kreditní?) kartu, kterou pro vyjádření sjednání služby stačilo poprvé použít. Právě takovou neznehodnocenou kartu třetí osoby, přilepenou na návrhu smlouvy, jsem nalezl v papírovém domovním odpadu a dost jsem se podivoval lehkovážnosti této osoby. Nicméně chování věřitele bylo v tomto případě ještě mnohem trestuhodnější, neboť tuto kartu zasílal běžným dopisem, který může skončit v rukou prakticky kohokoliv.

V případě pojistného jde pouze o to, že zákonodárce nepředvídal, že v jiné části právního řádu vznikne v budoucnu situace, kdy bude možno někoho poškodit již jen tak, že za něj bude podvodně učiněn právní úkon, aniž by byl podmíněn existence vlastnoručního podpisu či jiného osobu spolehlivě identifikujícího záznamu. Tato specifická situace je dána tím, že v současnosti dluží tolik lidí, že systém vymáhání je logicky přetížen a zocelen neustálými účelovými obranami dlužníků, až se jakákoliv byť nezaviněná a právně zhojitelná účast v něm mění v noční můru. A už jen to může škůdci stát za to, že zaplatí pojistné za jinou osobu z vlastní kapsy. Téhož lze dosáhnout zcizením cizí pošty, pokud osoba platí složenky teprve na základě jejich dojití běžnou poštou apod. V dnešní době již bohužel nepřiměřené riziko. Pro dlužníka je pak totiž nutné být v pravý čas (v nalézacím řízení) na pravém místě (na předvolání) a vznést ty správné námitky (neplatnost právního úkonu uzavření smlouvy) a vymyslet, jakými návrhy důkazů to přímo či nepřímo prokazovat.

Dlužno ovšem dodat, že se nejedná o jedinou situaci, kdy za vás někdo může učinit právní úkon, jehož neplatnost budete posléze muset uplatnit a prokazovat vy sami, jinak budete smluvně zavázáni. Taková situace nastává všude tam, kde vůli uzavřít závazek s opakujícím se plněním či s automatickým prodlužováním prokazujete pouze formálně (pouhým zasláním osobních údajů poštou; telefonicky; předložením dokladu, kde není fotografie držitele; platba platební kartou tam, kde není ověřována znalost PINu ani konfrontována podoba podpisového vzoru) a není tedy příliš specifická ani u sjednávání pojistné smlouvy. Redakce BL je ovšem poslední dobou nepříliš kritická a ráda šíří paniku všemi dostupnými prostředky.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 7.12. 2012