Vize: I. budujeme stát pro 10 milionů šťastných a spokojených obyvatel

7. 12. 2012 / Vít Klíma

Rozpory mezi chudou většinou a bohatou menšinou jsou v rámci tohoto mocenského stereotypu nejčastěji řešeny třemi způsoby: atentátem, pučem, nebo revolucí. Nejúspěšnějšími formami mocenských zvratů se staly revoluce a puč, což bylo dáno právě koncentrací moci a majetku v několika málo rukou, kdy stačilo tuto úzkou vrstvu zatknout, případně za úsvitu zastřelit a nastolit vlastní vládu. Příkladem úspěšné revoluce byla ta socialistická v Rusku, příkladem úspěšného puče byl Únor 1948 v Československu. Výjimkou, potvrzující pravidlo byla revoluce v Československu a dalších bývalých socialistických zemích v roce 1989, jejichž "sametovost" byla dána zejména tím, že řada příslušníků komunistické "věrchušky" už měla naakumulovaný kapitál a potřebovala jej začít "svobodně točit".

Čechy dnes musí znepokojovat zejména následující skutečnosti:

1. v 21. století ovládají poloviční území, než v 10. století za panování Boleslava I. (ZDE). Jinými slovy nejde o krátkodobý, ale o dlouhodobý úpadek českého národa a zemí Koruny české,

2. Češi dnes nemají svůj osud ve svých rukou, neboť majetek zemí Koruny české prodali převážně cizincům, včetně bank, a přišli tak o ekonomickou samostatnost,

3. ze zemí hrdé Koruny země české se stala (polo)kolonie Německa,

4. nízká soběstačnost v době krize. V oblasti potravinové bezpečnosti, jsme v situaci, kdy musíme řadu potravin dovážet, ačkoliv jsme si je dříve uměli vypěstovat a vyrobit sami. ČR je v zahraničním obchodu s masem i celkově s potravinami trvale v záporných číslech, přičemž zarážející je zejména druhová skladba dluhu. Vzniká nejen v mase (u vepřového masa je země soběstačná jen z 61% a u drůbeže z 79%), ale i v ovoci a zelenině, a to ne jižní provenience, jak by se dalo očekávat, ale i z mírného podnebního pásma! Stali jsme odbytištěm pro země ze stejného podnebního pásma, jakými jsou Polsko, Rakousko, Holandsko a Německo! Podíváme-li se na strategické zásoby spravované SSHR (ZDE), zjistíme, že zásoby obilí má ČR na 30 dní, cukru na 5 dní a u ostatních potravin na pouhé 3 dny! Sic!! Strategické zásoby surovin, jako je ropa, železné a neželezné kovy máme v průměru na 3 měsíce. Jak bídně jsme na tom se zlatými rezervami, se laskavý čtenář dočte ZDE. Jen pro srovnání - Německo má zlaté zásoby v hodnotě 144 mld. Eur. Souhrnně řečeno: po 20 letech budování kapitalismu není ČR soběstačná prakticky v ničem a vše se musí, alespoň z části dovážet, jenže nebude za co, když si český stát žádné výraznější finanční rezervy nevytvořil. Národ, v případě dlouhodobé krize, bude v mnohem větším ohrožení, než si dnes většina Čechů dokáže připustit.

Přiznat si skutečnost, že jsem jako národ vyprodukoval stát - zmetek, není jednoduché. Na omluvu Čechů budiž po právu uvedeno, že žili 300 let v období temna a následujících 100 let s hlavou v ohlávce bizardních politických stran a jejich stejně bizardních vůdců. Po právo budiž uvedeno, že za Čechy rozhodovala tu Vídeň, tu Berlín či Moskva, takže schopnost rozhodovat sami o sobě, spravovat svůj vlastní stát v nich mohla - za 400 let - zákonitě zakrnět. Hovořím-li o zmetku, pak nejen ve smyslu ekonomickém, ale i právním. Česká ekonomika stagnuje a státní kasa "zeje prázdnotou", přestože Češi privatizovali státní majetek v hodnotě více než jeden a tři čtvrtě bilionu korun, tedy ve výši, která stále přesahuje stávající veřejný dluh. Ve spleti 7 000 zákonů s různými přílepky se nejenže téměř nikdo nevyzná, ale také se podle nich téměř nikdo neřídí, a to včetně státu samého. Právní stát tak nadále zůstává jen chimérou.

Pokud si vytvoření zmetku otevřeně přiznáme, pak pokusit se na troskách starého státu vybudovat nový, není nereálné. Znamená to, nejprve definovat jasný cíl nově vytvářeného státu. Musí být všeobecně akceptovatelný a neideologický, aby nemohl být ze stolu ihned smeten nějakým ideo - povalečem, protože není dostatečně "levicový" či "pravicový". Sáhl jsem proto do neutrální oblasti českých pohádek. Od moudrého krále poddaní právem očekávali, že vytvoří podmínky, které jim umožní "žít šťastně a spokojeně až do smrti". Lépe než česká pohádka bych dlouhodobý cíl nového státu (i moudré vlády) definovat nedovedl. Dlouhodobým cílem nového státu by mělo být postupné vytváření podmínek pro šťastný a spokojený život 10 milionů Čechů.

Nejsem si jist, zda k naplnění tohoto cíle povede puč či revoluce, tedy klasická řešení v rámci euroasijského mocenského stereotypu. Konec konců velké demonstrace lidu proběhly už dvě a laskavý čtenář může sám posoudit, zda vedly k nějaké pozitivní změně. Spíše zvažuji možnost zorganizovat setkání u kulatého stolu, kde by zástupci chudých a bohatých Čechů spolu mohli spolu začít jednat přímo, bez zástupců vlády a politických stran. Díky tomu, že štěstí a spokojenost nejsou svázány s žádnou ideologií, politickou stranou / hnutím, náboženstvím a vyvolenou či nevyvolenou rasou, mohli by jeho účastníci přistoupit ke konstrukci nového státu, k tvorbě jeho Ústavy a dalších zákonů, racionálně, věcně, bez náboženských, ideologických a národnostních předsudků. Stejně tak věcně a racionálně může být řízen stát, města a obce (blíže III. a IV. díl).

Příkladem, že dohoda tohoto typu možná je, ukázala jihoafrická "Komise pravdy a usmíření", jejímž cílem bylo odstranění apartheidu a nastoupení cestě k demokracii. Bohatá "bílá" menšina tam dobrovolně udělala řadu ústupků - včetně mocenských a majetkových - chudé "černé většině". Připomínám jen, že JAR dnes patří do skupiny nejrychleji se rozvíjejících zemí označované jako BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika). Pokud se podařil nastartovat nový začátek státu a rozvoj ekonomiky v JAR, proč by se neměl podařit i u nás? Zatím k tomu chybí mj. splnit důležitou podmínku - aby chudí a ponížení ze svého středu vyprofilovali charismatického a všemi uznávaného vůdce, jakým byl Nelson Mandela. Bohatí by tak měli k jednání respektovaného partnera a kulatý stůl by mohl začít...

Pokračování: v příštím díle se pokusím naznačit, zda je takový kulatý stůl vůbec reálný, a pokud ano, kdo by k němu měl zasednout a jaká témata by se u něj měla projednávat.

Vytisknout