David porazil stranické Goliáše

17. 10. 2012 / Milan Daniel

Muž, který se s fixem v ruce postavil partajní mediální agresi, muž známý jako "pan Tykadlo", je ve vězení. Šel do něj ale spokojen: splnil co si předsevzal. Dosáhl svého. Vyhrál.

Žádná partaj se dnes neodváží žalovat stovky jeho následovníků, kteří si zgustli na kandidátech posledních voleb. Kandidáti sami sice skřípou zuby, navenek ale tvrdí, že se jim takový obraz sebe sama vlastně líbí. Premiér prý se svými dětmi probírá, zda je hezčí jako Brouk Pytlík, nebo Ferda Mravenec. Chybí už jen, aby kandidáti napříště sami k plakátům dodali sady fixů a k billboardům navíc přistavili žebříky. Až taková může být totiž vstřícnost vůči lidové tvořivosti, proti níž prakticky není obrany. Něco za něco: my budeme tolerantní a vy nás zato volte. Našemu politickému vlivu, našim postům a našim platům -- tomu podstatnému - tykadla nakonec přece nevadí...

I tak se najde menšina, jíž vadí, že se ustupuje "vandalům". Kdo je však vandal? Ten, kdo agresivně okupuje veřejný prostor, drze jej oblepuje bez našeho souhlasu a kromě těch ukradených i za naše peníze hloupými plakáty a nestydatě přitom lže, nebo ten, kdo použije sebeobrany?

Zatímco se ale Roman Smetana ke svému dílu přihlásil, drtivá většina nových "umělců" pracovala v skrytu. Báli se, že skončí jako jejich vzor? Nebo je za tím tradiční česká připo..., která dovolí být statečným jen pod rouškou anonymity a tmy?

Všechno, co nám chtěl Roman Smetana vzkázat, všechno to, za co on osobně zaplatil svými "sto dny", by se dalo shrnout do krátkých vět: Zvedněte konečně zadky a hlavy. Nebojte se říkat nahlas a otevřeně své názory. Nebojte se nést odpovědnost. Smeťte je!

Smetana to takto nikdy neřekl nahlas. Vždycky mluvil a jednal za sebe, nestylizoval se do role nějakého Mesiáše, třebaže by jej v ní někteří spoluobčané (hlavně ti, kteří trpí nedostatkem vlastního sebevědomí) rádi viděli. My ostatní bychom to však takto měli slyšet, nechceme-li vidět v zrcadlech obyčejné zbabělce.

Za "maření úředního rozhodnutí" mu hrozí trest až do tří let. Doufejme, že soudní kosa se s tímto atypickým kamenem vyrovná napodruhé při nutném zachování jisté míry právního formalismu rozumně, např. nanejvýš podmíněným trestem.

A pokud se tak nestane, učiňme jako občané všechno pro to, aby se do funkce prezidenta republiky nedostala mediálně uplácaná brambora, ale člověk, který ctí nejen právo, ale i spravedlnost. Člověk, který na rozdíl od současného monarchy bude ctít svobodu projevu a pro osvobození člověka, kterému se část a svoboda staly štítem, bude vidět důvod.

Tykadlový řidič Roman Smetana
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 17.10. 2012